Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Maxmilián si myslel, že jeho vztah se Sandrou je šťastný a plánoval jejich společnou budoucnost. Ukázalo se ale, že si každý to, co bude, představoval trochu jinak...
S mou přítelkyní Sandrou jsme spolu byli už skoro šest let. Sandra byla úžasná partnerka, aspoň jsem si tenkrát myslel. Seznámili jsme se na vysoké škole, protože jsme bydleli na stejné koleji, a od té doby jsme byli nerozluční. Plánovali jsme svatbu, pak i rodinu.
Povýšili ji v práci
Věřil jsem tomu, že ona je ta pravá a že s ní budu do konce života. Když jsme si společně pronajali byt, myslel jsem si, že už nás nic nemůže rozdělit. Sandra získala titul na vysněné škole a, protože tvrdě dřela, nabídli jí prestižní práci ve velké finanční firmě.
„Jsem na tebe neskutečně pyšný,“ řekl jsem jí, když mi radostnou novinu oznámila, „vím, jak je pro tebe práce důležitá a jak jsi po takové příležitosti toužila.“
„Děkuju,“ usmála se a skočila mi do náruče, „je to to nejlepší, co mě mohlo potkat.“
Nejprve jsem byl šťastný s ní, ale radost mě postupně přešla. Sandra v práci tvrdě dřela, zůstávala přesčasy, brala si práci domů, aby mohla v hierarchii firmy postupovat nahoru. A to se jí opravdu podařilo. Během půl roku byla povýšena a po roce v práci získala místo vedoucí oddělení. Zatímco se jí ale v kariéře dařilo, náš soukromý život jako kdyby byl utlačován do pozadí.
Nechtěla se vzít a nechtěla ani děti
„Všichni už se mě vyptávají na svatbu,“ nadhodil jsem jednoho večera, když jsme šli do postele.
„Ještě ne,“ zavrtěla hlavou, „teď na to není čas. Víš, kolik je s tím zařizování? A vymýšlení? Mám teď v práci jeden velký projekt, na který se musím stoprocentně soustředit…“
A vytáhla notebook a začala pracovat. A tak to bylo pořád, každý večer, ráno, víkend. Sandra prací žila a mě si všímala jenom, když měla zrovna čas. Zatímco ona budovala a žila svůj sen, já jsem se cítil čím dál tím nešťastnější. Přál jsem si děti, rodinu, klidný domácí život s manželkou, co tu pro mě bude… a měl jsem pocit, že mám doma jen pracujícího robota. Měsíce ubíhaly a náš vztah se nikam neposouval.
„Všichni kolem mě zakládají rodinu… moje sestra je těhotná, a to je mladší,“ naléhal jsem na ni, jak to šlo, „jenom my nejsme ani zasnoubení.“
„Tvoje sestra nemá tak náročnou práci,“ opáčila ostře, „a nezáleží na tom, jak to mají ostatní. My máme jiné priority.“
Doufal jsem, že zásnuby vše změní
„Spíš ty máš jiné priority,“ odsekl jsem, „místo toho, abys chtěla miminko jako normální ženská, ženeš se zběsile za kariérou.“
Věděl jsem, že to tak nemůžu nechat. Měl jsem pocit, že moje hodiny zběsile tikají a že mi pomalu uniká šance na můj vysněný život. Koupil jsem tedy zásnubní prstýnek a, i když jsem věděl, že se Sandra vdávat ještě nechce, rozhodl se, že ji zkusím zásnubami donutit k rodinnému životu. Ideální moment na to, ji požádat o ruku, vyvstal, když přišla domů s tím, že ji opět povýšili.
„Budu vedoucí pobočky tohoto města,“ vykřikla nadšeně, jen co přišla domů, „konečně! To jsem tolik chtěla…“
„Vezmeš si mě?“ skočil jsem jí do ruky a s krabičkou v ruce před ni poklekl. Byl jsem si jistý, že řekne ano… a pak se vše změní. Vezmeme se, budeme mít miminko a konečně budeme rodina. Konečně nás nebude rozdělovat její práce a její kariéra. Konečně bude pro jednou něco podle mého.
Eliáš (57): Nechápu, že jsem byl tak hloupý. Daroval jsem manželce dům a nakonec skončil na ubytovně
Prý nevím, co je pro ni nejlepší
„To nemyslíš vážně,“ vydechla Sandra překvapeně a na tváři neměla ani špetku radosti, „ne. Nevezmu. Vždyť víš, že tohle teď nechci…“
„Ale já ano,“ rozkřikl jsem se na ni nešťastně, „Sandro, nechci ženu, co žije jenom prací… chci se vzít. Chci manželku, chci děti, chci rodinu… a ty mi to nechceš dát. Nebylo toho oddalování až moc? Není teď nejlepší čas vyměnit kariéru za děti?“
„Není,“ zašeptala a do očí se jí začaly hrnout slzy, „nemůžu uvěřit, že po mně něco takového chceš. Očividně vůbec nevíš, co je pro mě dobré.“
Já mám děti, ona kariéru
A tak místo zásnub přišel rozchod. Sandra odmítla na moje požadavky přistoupit a řekla mi, že už se mnou dál nechce být. Že prý dost nepodporuji její sny. Postupně se vyšplhala až na post ředitelky své firmy. Není vdaná, nemá děti. Já jsem si zanedlouho našel novou přítelkyni, teď jsme již manželé a máme dva syny. Dodnes mě ale mrzí, že Sandra tehdy nenechala své kariéry a nezaložil jsem rodinu s ní. Nikdy jsem na ni nepřestal myslet a nikdy jsem ji nepřestal milovat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
