Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Matouš s Andreou tvoří pár už delší dobu. Zatímco Matouš měl za to, že je jejich soužití šťastné a spokojené, Andrea získala pocit, že už si jí neváží. Jednoho dne za ním přijšla s nečekanou zprávou...
S Andreou jsme spolu byli ve vztahu necelé dva roky. Cítil jsem, že jsme stabilní pár. Že se na ni mohu vždy spolehnout, že tu pro mě zkrátka bude a že už nikam nepůjde. Byl to příjemný pocit jistoty.
Nesnažil jsem se tak jako dřív
Samozřejmě, že náš vztah už nebyl tak plný vzrušení, jako dřív. Zvykli jsme si na sebe, už nebylo nutné se snažit. Byli jsme přeci pár a patřili jsme k sobě, ať by se stalo cokoliv. Už jsem jí nemusel dávat každý měsíc květiny a dělat všechna ta otravná gesta, abych ji získal a přesvědčil, že jsem ten pravý. Už jsem ji zkrátka měl jen pro sebe.
Měl jsem pocit, že náš vztah je ideální, šťastný a spokojený. Nebydleli jsme spolu, ale čas jsme většinou trávili v jednom z našich bytů. Občas jsme si zašli do restaurace, někdy na procházku. Protože jsme spolu už byli déle, nebral jsem ji na sofistikovaná rande a nepřipravoval žádná překvapení. Měl jsem pocit, že spíš ocení spíše pohodu doma u televize. Moje představa o našem ideálním vztahu se ale jednoho večera zcela rozpadla.
Prý moji lásku necítí
Andrea ke mně, tak jako každý pátek, přijela. Už od chvíle, kdy jsme se přivítali u vchodu, jsem ale poznal, že je nějaká smutná, možná i trochu odtažitá. Objednali jsme si jídlo z nedalekého bistra a pak se posadili společně na gauč. Tam se na mě smutně podívala.
„Potřebovala bych ti něco říct,“ zašeptala potichu a hlas se jí zadrhl, „já... chtěla bych se rozejít. Už dlouhou dobu cítím, že mezi námi není to, co bývalo, že už se vůbec nesnažíš… jako kdyby naše láska už vyprchala.“
„Vůbec ti nerozumím,“ zavrtěl jsem hlavou překvapeně. „To není vůbec pravda. Já tě miluju, nejvíc na světě…“
„Ale to já vůbec necítím,“ odvětila a z očí se jí začaly valit slzy. „Kdy jsi mi naposledy dal kytičku? Kdy jsi mi řekl, že jsem hezká? Kdy jsi mě vzal na nějaké hezké rande?“
Nevěděl jsem, co na to říct a jenom na ni bezradně koukal.
Rozhodl jsem se, že moje chování musím změnit
„Pořád jenom sedíme doma, jsme jako nějací kamarádi. Chtěla bych nějakou romantiku a vzrušení, chtěla bych, abys mi svou lásku dával více najevo... takhle už dál být nemůžu,“ řekla a hlas se jí na konci věty zlomil. Ačkoliv jsem ji nechápal, přitáhl jsem si ji do náruče a začal hladit po zádech.
Hned po tomto rozhovoru odešla k sobě domů a několik dní jsme se neviděli. Měl jsem čas uvažovat o jejích slovech a postupně mi začalo docházet, co se mi snažila říct. Byla pravda, že na rande jsem ji už nebral, květinu jsem jí nedal možná půl roku… a ačkoliv mi krásná přišla, už jsem jí to neříkal. Přišlo mi to tak nějak jasné. Postupně jsem dospěl k názoru, že Andreu nechci ztratit, že je to nejdůležitější osoba v mém životě a že bych bez ní nepřežil. Rozhodl jsem se, že se musím změnit.
Snažím se dělat velká gesta
Od té doby jsem se začal chovat, jako by každé naše rande mělo být to úplně první a že se o ni musím snažit a dobývat ji. Připravil jsem pro ni romantickou večeři na rozhledně, kde jsem se jí omluvil za své chování a slíbil, že se polepším. Koupil jsem jí hezké nové šaty a pod příspěvky na sociálních sítích jí psal, jak je krásná. Opravdu jsem dělal, co jsem mohl, aby se cítila šťastná a milována. A přineslo to své ovoce.
„Chtěla jsem ti říct, že už se nechci rozejít,“ řekla mi jednou večer, když jsme se v ruku v ruce vraceli z projížďky lodí po řece, „že tomu chci dát ještě šanci... když teď vidím, jak ses začal snažit. Jako by se mi vrátil vítr do plachet, když cítím, že mě miluješ... děkuju ti za to.“
„Není vůbec zač, spíš já děkuju za další šanci,“ políbil jsem ji na hřbet ruky. „Uvědomil jsem si, že jsem tě zanedbával a nechoval se k tobě tak, jak by sis zasloužila. A chtěl jsem to změnit.“
Od té doby žijeme spokojeně
Od té doby si s Andreou spokojeně žijeme a teď již s čistým srdcem opravdu můžu říct, že jsme spokojení a zamilovaní. Snažím se znovu neupadnout do stereotypu, kdy bych ji bral jako samozřejmost, a neustále si připomínám, že ačkoliv já jsem si svými city k ní jistý, neustále jí musím připomínat, jak ji miluji a jak po ní toužím. Jsem rád, že mě na moje chování upozornila a že jsem měl příležitost ho změnit. Komunikace mezi námi je teď také o dost snazší a otevřenější a nic před sebou neskrýváme. Mám teď v plánu ji požádat o ruku. Vím, že s touto ženou chci být až do konce života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
