
Dana vymyslela pro svou vnučku Evelínku zajímavý výlet do manufaktury, kde si měly vyrobit vlastní mýdlo. Osud jim ale nepřál a plány se začaly hroutit hned po příjezdu. Smůla se na ně lepila po celý den, zklamání střídalo zklamání...
To se mi ještě nestalo, abych měla tolik smůly jako v den, kdy jsem vzala na výlet svou vnučku Evelínku.
Plány byly dokonalé, ale nevyšly
Kolegyně v zaměstnání mi povídala o manufaktuře, kde si děti mohou vyrobit mýdlo. Vyprávění mě nadchlo a přišlo mi to jako skvělý tip na výlet. „Ahoj, ve středu bych si vzala Evelínku a pojedeme spolu na výlet,“ zavolala jsem dceři, která nadšeně souhlasila. V osm ráno mi vnučku dovezla. Vnučka byla krásně oblečená a na zádech měla batoh se svačinou.
Jeli jsme vlakem a povídaly jsme si. Když jsme dorazily na místo, stála před manufakturou velká skupina návštěvníků. Průvodkyně mi sdělila, že mají rezervované lístky přes internet a že je do manufaktury omezený počet lidí pro vstup. Další prohlídka se konala až odpoledne. Snažila jsem se průvodkyni přesvědčit, že o nás ani nebude vědět, ale nedala se zlomit.
Dětský pláč mě rval srdce
Evelínce to bylo nesmírně líto a začala plakat. Její pláč mi rval srdce. Ani to průvodkyni neobměkčilo, a nám nezbylo nic jiného, než odejít. Šly jsme ulicí po městě a narazily jsme na muzeum kouzel, které otevíralo za dvě hodiny. Zašly jsme do blízké kavárny a objednala jsem čokoládu pro Evelínku a cappuccino pro sebe.
„Nezlobte se, sójové mléko mi došlo. Mohu vám nabídnout něco jiného?“ omlouvala se mi obsluha. Dala jsem si espresso a v duchu se smála tomu, že nic nevychází. Muzeum kouzel bylo docela hezké a paní pokladní nás nasměrovala k vyhlídce, která byla nedaleko. Když jsme k vyhlídce došly, zjistily jsme, že je v rekonstrukci. Už mě to ani nepřekvapilo.
Malá odměna za statečnost z hračkárny
Dojely jsme vlakem do místa bydliště a rozhodly se, že zajdeme na oběd. U stolu jsem Evelínce přečetla jídelní lístek. Obě jsme měly chuť na buchtičky se šodó. Nehnula jsem brvou, když mi servírka oznámila, že má jen jednu porci. Tu samozřejmě dostala Evelínka a já si dala řízek s bramborem. Abych vnučce vynahradila nezdary, vzala jsem ji do hračkářství.
Evelínka si vybrala plyšového kocourka a byla spokojená. Na závěr jsem jí koupila zmrzlinu a odvedla ji mamince. Když jsem dceři vyprávěla, co vše nám na výletě nevyšlo, dceru to pobavilo. Pro mě to znamená jediné. Věnovat výletu více přípravy a vše si předem zjistit na internetu. Už nechci zažít takové nezdary jako při posledním výletu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].