Lucie (25): Bydlení s mámou bylo strašné, neměla jsem žádné soukromí. Svobodu jsem našla až díky útěku do podnájmu

Vždycky jsem cítila tíhu matčina pohledu. Každý můj pohyb byl pod lupou a i ten nejmenší detail z mého života se okamžitě stal tématem jejích kousavých poznámek. Sledovala, co si dávám na talíř a jak jím. Ani mé soukromé věci nebyly v bezpečí – šuplík se spodním prádlem, osobní poznámky nebo drobnosti z dětství byly předmětem jejího neustálého zkoumání. Přestože jsem byla dospělá, cítila jsem se jako malé dítě, které se bojí odporovat a musí vysvětlovat každý svůj čin.

Petra (34): Zemřela mi máma a já necítím vůbec nic. Byla zlá i na smrtelné posteli

Bydlení s mámou mě ničí

Každé ráno, ještě než jsem stihla vstát z postele, jsem slyšela její kroky v kuchyni. Pak si sedla ke stolu a čekala na mě. Nemohla jsem si v klidu připravit ani kávu, aniž by se do toho nevložila. „Co si jako hodláš dát k snídani?“ ptala se mě pravidelně s neskrývaným sarkasmem, jako by zpochybňovala mou schopnost postarat se o sebe.

Její kontrola se ale nezastavila u jídla. Kdykoliv našla v mém pokoji nedokonale složené tričko, okamžitě mě nutila k nápravě. Přestože jsem byla doma, cítila jsem se jako vězeň, jehož každý krok je předem odsouzen k neúspěchu.

Monča (18): Doma s námi bydlí někdo jiný. Máma se kvůli alkoholu změnila a já se za ni stydím

Život pod dohledem mámy

Klid jsem neměla ani ve svém pokoji, máma totiž ke mně neustále vcházela a prověřovala, jestli nedělám něco, co by se jí nelíbilo. Když jsem se odpoledne chystala vyrazit ven, hned mě zastavil její výslech. „Jdu jen na procházku,“ odpovídala jsem tiše, zatímco ona se nedůvěřivě mračila.

Její přítomnost byla jako stín, kterého se nešlo zbavit. Každá maličkost, od uložení věcí v poličce až po uvaření čaje, byla doprovázena jejím hodnocením a neustálým připomínáním mé údajné nepraktičnosti.

I ve chvílích, kdy jsem se snažila pracovat na počítači, jsem cítila, jak mi stojí za zády. „Zase u toho sedíš?“ ptala se jízlivě, přestože věděla, že dokončuji důležitý projekt. Místo abych se bránila a řekla jí, že je to můj život a mé soukromí, raději jsem mlčela. Jakýkoliv odpor by jen vyvolal hádku. A už tak se napětí v našem bytě dalo krájet.

Tereza (33): Máma mě celý život jen kritizovala. Když jsem jí to vyčetla, udělala ze sebe oběť

Boj o vlastní svobodu

Dny se slévaly v jeden nekonečný test mé trpělivosti. Matka vcházela do mého pokoje bez klepání a všechno kontrolovala. Když mě jednou upozornila, že bych se měla víc snažit, něco se ve mně zlomilo. Uvědomila jsem si, že to nikdy neskončí, pokud s tím neudělám rázný konec.

Jediným východiskem byl útěk. Sbalila jsem si pár svých nejmilejších a nejdůležitějších věcí a rozhodla jsem se odejít. „Potřebuju vlastní prostor,“ řekla jsem jí odhodlaně u dveří, i když se mi třásly ruce. Ani její hlas plný zlosti a zklamání mě nezastavil.

Našla jsem si malý podnájem a poprvé po letech jsem cítila skutečnou úlevu. Teprve bez mámina neustálého dohledu jsem začala znovu dýchat a objevovat, kdo vlastně jsem. Moje soukromí už není luxus, ale samozřejmost, kterou si nenechám nikým vzít.

Pavlína (22): S mámou jsme vždy měly kamarádský vztah. Teď se mnou ale soutěží o všechno

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].