Tereza (33): Máma mě celý život jen kritizovala. Když jsem jí to vyčetla, udělala ze sebe oběť

I když mi máma dala život a měla bych jí být vděčná, její přítomnost ve mně vyvolává silný pocit úzkosti a stresu. Každé setkání s ní je pro mě jen nepříjemnou povinností.

Veronika (21): Když moje máma umírala, dozvěděla jsem se šokující tajemství o mém původu

Máma mluví jen o mých nedostatcích

Náš vztah nikdy nebyl ideální, což je mi vážně líto. Pokud někdy budu mít dceru, chci pro ni být oporou, jakou jsem já nikdy nepoznala. Moje matka mi totiž od dětství vštěpovala, že nejsem dost dobrá. Ať už šlo o vzhled, neustále mi totiž radila, jaké nedostatky mám skrývat, nebo o kluky, odrazovala mě od těch hezkých s tím, že na ně nemám. Trvalo mi roky, než jsem si vybudovala zdravé sebevědomí.

Podobné to bylo i ve škole. Jakýkoli úspěch považovala za samozřejmost, ale neustále opakovala, že jsem jen průměrná a nemám mít velké ambice. Každé moje vítězství jsem kvůli ní vnímala spíše jako náhodu. Dnes chápu, že to nejspíš nedělala se zlým úmyslem a její chování pramenilo z vlastní nelehké minulosti. Ale to neznamená, že bych měla prožívat něco podobného, ne?

Dita (25): Toužím po normální mámě, místo toho mám věčnou rivalku. Porovnává naše postavy i počty milenců

Máma mě stále jen kritizuje

Když jsem se konečně osamostatnila a přestěhovala do malé garsonky, bála jsem se její reakce. Samozřejmě si neodpustila kritiku, protože ona by v takové „díře“ nikdy žít nemohla. A dodala, že se brzy s prosíkem vrátím domů. To se ale nikdy nestalo, protože bez ní mi bylo nesrovnatelně lépe.

Mou práci asistentky posměšně nazývala „poskokem pro všechny“ a žádný z mých partnerů pro ni nebyl dost dobrý. Nakonec jsem jí o svém soukromí přestala říkat, na což reagovala poznámkou, že jsem asi „utajená lesba“. Svého současného přítele jsem jí raději ani nepředstavila, aby mi nezkazila to hezké, co prožívám.

Klára (29): Odmítla jsem byt od matky. Nechci, aby měla kontrolu nad mým životem

Lituje jen sebe

Zlom nastal nedávno. Seděly jsme v kavárně. Nadšeně jsem jí vyprávěla o knize, kterou čtu, když mě přerušila: „Vypadáš hrozně bledě, bereš nějaké vitamíny? Jen abys věděla, kolegyně z práce teď bojuje s rakovinou, a to jí není ani třicet!“ V tu chvíli mi došla trpělivost a řekla jsem: „Mami, takhle to dál nejde. Musíme si promluvit.“

Vyklopila jsem jí na rovinu všechno, co mě trápilo – její neustálý pesimismus, to, jak mě celý život sráží a jak každou situaci dokáže obrátit v katastrofu. „Pokud se nezměníš, budeme se muset přestat vídat, protože tvůj přístup mi ubližuje,“ dodala jsem.

Čekala jsem hádku nebo ticho, ale matka se místo toho rozplakala a začala se litovat. Tvrdila, že celý život obětovala mně a že ji teď zraňuji. A tak jsem omezila kontakt s ní na minimum. Někdy je duševní pohoda přednější než rodina. Mám skvělý vztah s matkou mého přítele. Je jen škoda, že tu svou mu asi nikdy nepředstavím.

Lucie (29): Dovolená s mámou dopadla hrozně. Po třech dnech jsem si sbalila kufr a odletěla domů

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].