Jana (37): Matčiny jedovaté poznámky mi zničily sebevědomí. Bojím se jít na rande

V poslední době jsem zrušila několik schůzek, protože jsem se cítila mizerně. I když jsem se snažila hezky obléknout a nalíčit, v zrcadle jsem viděla jen své nedostatky. Obličej mi připadal oteklý, účes se mi nedařil a o své postavě jsem raději ani nepřemýšlela.

Katka (35): Kvůli mé mámě jsou rodinné vztahy v troskách. Manžel ji načapal, jak líbá jeho otce

Máma mě celý život kritizuje

Nikdy jsem nepochopila, proč ke mně byla máma vždy taková. Z fotek vím, že v mládí byla skutečná kráska s dlouhými tmavými vlasy a štíhlou postavou, kterou si bez námahy udržela dodnes. Já jsem zdědila postavu po tátovi – jsem spíše statnější, mám světlejší vlasy a plnější tvary. Jsem prostě normální žena, která o sebe dbá, má dobrou práci a sleduje módní trendy.

Přesto jsem od mámy od malička slýchala věty jako: „Nenos culík, odstávají ti uši. Nech si vlasy raději rozpuštěné, ať to není vidět.“ A občas neměla problém říct mi, abych si začala šetřit na plastiku nosu, protože ho prý mám větší než děda.

Dita (17): Máma mi pořád dělá scény. Tvrdí, že mám radši přítelkyni táty než ji

Neumím si užívat komplimenty

Mámina kritika mě hodně ovlivnila. Když už se odhodlám jít na rande, muži mi občas řeknou kompliment. Já na něj ale neumím reagovat. Vždy odpovím nějakou hloupost. Vůbec si neumím užít, že mi muž řekne něco hezkého. A v hlavě mi hned naskočí další matčina 'rada': „Hlavně se k nikomu neotáčej z profilu, aby si nevšimli tvého nosu.“

Toho se držím dodnes. Na schůzky si zásadně beru dlouhé sukně nebo kalhoty, protože podle mámy mi zakryjí silnější stehna po tátovi. Takhle bych mohla mluvit celé hodiny. Na mém těle snad není místo, které by uniklo její kritice. A tak jsem už roky sama.

Marie (38): Máma mě půl roku po porodu zkritizovala ohledně mojí postavy. Tím u mě ovšem skončila

Naštvala jsem se na mámu

Minulý týden jsem byla u rodičů na návštěvě. Hezky jsem se oblékla a jemně nalíčila. Čekala jsem, co vypadne z matky. A ta se překonala. „Jano, nediv se, že jsi sama. Koukni se na sebe. Zase máš ty vlasy stažené dozadu. Vypadáš jako strašidlo,“ pronesla hned mezi dveřmi.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale snad poprvé jsem vybuchla: „Už toho mám po krk! Dobře, jsi hezká a narodila se ti obyčejná holka. Tak se s tím konečně smiř!“ Dívala se na mě nechápavě, což mě vytočilo ještě víc. „Proboha, to neumíš být aspoň jednou milá?“ vykřikla jsem a odešla. Nemám chuť ji vidět. Stále víc si uvědomuji, že mi svým chováním zničila život.

Další příběhy ze života →

Klára (29): Odmítla jsem byt od matky. Nechci, aby měla kontrolu nad mým životem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].