Lucie (29): Dovolená s mámou dopadla hrozně. Po třech dnech jsem si sbalila kufr a odletěla domů

Když mi máma navrhla, že bychom spolu mohly jet do Chorvatska, něco mi říkalo, že to není dobrý nápad. Stejně jsem souhlasila. Říkala jsem si, že týden s ní se dá přežít. Netajím se tím, že jsem o Chorvatsku snila už dlouho, ale nikdy jsem neměla příležitost podívat se tam. Rozhodla jsem se neposlouchat intuici, která mi jasně říkala, abych z toho vycouvala a našla si nějakou výmluvu. Představa několika dní v Dubrovníku byla příliš lákavá. Tak moc jsem to město chtěla vidět!

„Jsem tak ráda, miláčku, že spolu strávíme nějaký čas jen my dvě,“ řekla máma spokojeně.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (28): Moje matka vždy říkala, že život je bolest a utrpení. Trvalo mi dlouho, než jsem se od ní odstřihla

Moje intuice se nemýlila

Dubrovník předčil všechna má očekávání. Byl ještě krásnější, než jsem si představovala. První den jsme šly na dlouhou procházku a po cestě ochutnávaly místní speciality. Máma byla úplně v pohodě a já jsem začala doufat, že by dovolená mohla být opravdu příjemná.

Jenže už druhý den to mezi námi začalo jiskřit. Po snídani jsem jí řekla, že chci jít na procházku sama. „Až se vrátím, můžeme jít na pláž, co ty na to?“ navrhla jsem.

Její výraz se v tu chvíli změnil v ten známý kyselý obličej, který tak nesnáším. „Myslela jsem, že budeme pořád spolu, ale dobře...“ odpověděla tónem, ze kterého bylo jasné, co si myslí o mém návrhu.

„Budu pryč tak hodinku, to přece není žádná tragédie.“

„Jasně že ne,“ usmála se falešně.

Šla jsem na procházku, ale výčitky svědomí, že jsem ji nechala samotnou, mě úplně pohltily. Zkazilo mi to náladu a neužila jsem si ani výhledy na moře, ani zmrzlinu, kterou jsem si koupila u veselého zmrzlináře.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (40): Je mi čtyřicet a bydlím s mámou. Podle ní jsem stále malá holka, která potřebuje dohled a péči

Máma byla protivná

Po mém návratu jsme šly na pláž. Snažila se to skrývat, ale stejně bylo vidět, že je pořád naštvaná. A pak začal kolotoč stížností: písek je moc horký, slunce příliš pálí, lehátka jsou nepohodlná. Nezapomněla si rýpnout i do mě. „Nejsou ty tvoje plavky trochu moc odvážné? Pak se divíš, že tě chlapi neberou vážně.“

Nevěděla jsem, co na to říct – její poznámka mě prostě ranila. Pak přešla k jinému tématu, jako by se nic nestalo.

I u večeře si stěžovala. Tentokrát na to, kolik toho jím. „Chlapa bych pochopila, ale ženská?“ pronesla do prázdna. Okamžitě mě přešla chuť. Myslím, že komentovat někoho, že mu chutná, je nevhodné. Máma byla protivná a já už jsem toho začínala mít dost.

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (30): Nestýkám se s matkou. Když mi řekla, že jsem její životní chybou, rozhodla jsem se náš vztah ukončit a je mi mnohem lépe

Nevydržela jsem to

Třetí den mě máma vzbudila v šest ráno. „Vstávej, ať nepromarníme den! Máme v plánu stihnout spoustu památek,“ štěbetala jako skřivan.

„Proboha, jsme na dovolené, chci si ještě chvíli pospat,“ zamumlala jsem.

„Nepřijely jsme sem, abys ležela v posteli do oběda,“ napomenula mě. „Vyspíš se doma.“

Byla jsem tak naštvaná, že to ani neumím popsat. Neustále mě popoháněla, ať se už konečně obleču. Skousla jsem to, abych neřekla něco, čeho bych později litovala. Ale pak se pustila do mého oblečení. „Ty chceš vážně jít ven v tomhle?“ probodla mě pohledem. „To ani náhodou.“

„To jsou úplně normální šaty,“ bránila jsem se.

„Prosím tě, z úcty ke mně... Běž se převléct.“

Zatnula jsem zuby ještě víc a vrátila se do pokoje. Začala jsem prohrabávat kufr a pak jsem ze vzteku naházela oblečení na zem. Měla jsem toho dost. Sbalila jsem si věci. Nehodlala jsem tam zůstat už ani minutu.

„Co to děláš?“ zeptala se, když mě viděla s kufrem.

„Letím zpátky do Česka,“ odpověděla jsem a sotva jsem zadržovala slzy. „Nenechám se takhle ponižovat.“

Neřekla ani slovo...

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (33): Společná dovolená s mámou dopadla šíleně. Takovou ostudu jsem v životě nezažila

Už nejsem malá holka

Půl dne jsem seděla na letišti, protože jsem sehnala letenku až odpoledne. Byla drahá, ale to mi bylo jedno. Musela jsem vypadnout, s mámou to prostě nešlo vydržet. Když jsem nastupovala do letadla, poslala jsem jí zprávu: „Promiň, mami, ale dusím se. Tohle není dovolená. Jako dospělá mám právo trávit čas po svém a nosit to, co sama chci. Už nejsem malá holka.“

Odpověď jsem dostala obratem. Tvrdila, že to chápe. Jenže já ji znám. Nešlo o Chorvatsko. Šlo o celý můj život. Od dětství mě brala jako projekt, který je třeba neustále vylepšovat. Pořád jsem slýchala, že je se mnou něco špatně, že nejsem dost dobrá. Když mě jednou za čas pochválila, byl to svátek.

Její přístup ke mně se v průběhu let vůbec neměnil. Odmítá si připustit, že už nejsem malá holka, kterou může peskovat a kritizovat. Co si pamatuju, celý život jsem se snažila splnit její náročné požadavky. Ale to samozřejmě nejde donekonečna.

Měla jsem výčitky, že jsem ji nechala v Chorvatsku samotnou, ale kdybych zůstala, bylo by to ještě horší.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (28): Vdala jsem se, abych utekla od manipulativní mámy. Teď můj manžel chce, abych byla jako jeho matka

Máma mě překvapila

Poté jsme se dlouho neviděly, ani jsme spolu nemluvily. Potřebovala jsem prostor – prostor, ve kterém není ona. Je moje máma a mám ji ráda, ale to neznamená, že se mnou může takhle zacházet.

Ozvala mi asi po čtyřech měsících. „Nezajdeme na kafe?“ zeptala se nejistě.

„Jestli to má být jako v Chorvatsku, tak asi radši ne.“

„Slibuju, že nebude...“ dodala tiše.

Rozhodla jsem se dát jí šanci a souhlasila jsem. Když jsme se setkaly, omluvila se mi. Poprvé v životě! Nikdy předtím to neudělala. Otevřelo nám to cestu k dlouhému a upřímnému rozhovoru. Čas ukáže, jak bude náš vztah vypadat dál...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (29): Moje matka mě donutila vystudovat medicínu. Já sama jsem ale doktorkou nikdy být nechtěla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].