Dominik (30): Moje přítelkyně pracuje z pohodlí domova, zatímco já dřu v nemocnici. Začal jsem ji za to nesnášet

Moje přítelkyně Zdeňka si podle mého názoru žije velmi pohodlný a pohodový život. Na rozdíl ode mě nemusí zažívat strasti běžného, hektického dne dospěláka.

Klára (34): Manžel chce jít na rodičovskou místo mě. Mám strach, že se budu vracet z práce do chaosu

Máme naprosto rozdílný profesní život

Zdeňka má skvělou práci, která jí umožňuje pracovat z domova. Byla reklamní designérkou pro jednu firmu, takže vytváří různou grafiku na počítači a poté ji odesílá. Nemusí vůbec chodit nikam fyzicky do kanceláře, jednou za čas vezme nějaký telefon nebo videohovor. Nemá pevně danou pracovní dobu, jenom musí naplnit kvóty a splnit zakázky, které jí jsou zadávány.

Já jsem na tom úplně jinak. Pracuji jako doktor na urgentním příjmu, což je extrémně časově i nervově náročná práce. Často sloužím dvanáctihodinové směny, někdy i přesčasy. Neustále jsem v nervech, moje práce je extrémně stresující a náročná, protože na mně záleží životy lidí. Do práce někdy odcházím ještě za tmy a je pro mě nesmírně frustrující vidět Zdeňku, která se mohla několik dalších hodin rozvalovat v posteli. Vracím se kolikrát dlouho po půlnoci, když už zase ona pohodlně spí. Nejhorší pro mě jsou víkendy, kdy musím pracovat a ona zatím chodí na brunch s kamarádkami, cvičí jógu a nebo se jen tak kouká na televizi.

Zdena (62): Z přítele jsem vykřesala chlapa snů. Po šedesátce mě ale odepsal jako staré zboží

Byl jsem na ni naštvaný za to, jak se měla dobře

„Dneska jsem byla s kamarádkami v nové restauraci… bylo to skvělé,“ popisovala mi můj den jednoho večera, kdy jsme se vzácně sešli u večeře, „a pak jsem se rozhodla zkusit pilates. Moc mě to bavilo, asi začnu chodit na lekce…“

Mlčel jsem, protože se ve mně z jejích slov kumulovala zlost. Zatímco ona se bavila, trávila čas s kamarádkami a odpočinkem a práce pro ni bylo jen cosi vedlejšího, já se v nemocnici téměř udřel k smrti.

Jednoho dne jsem přišel domů a překvapivě jsem našel Zdeňku hrbit se nad jejím počítačem ještě v deset večer. Vypadala strhaně, pod očima kruhy, kolem sebe několik hrnků po kafi.

„Mám hrozně těžkou zakázku,“ usmála se na mě smutně, když si všimla, že se na ni koukám, „vůbec nevím, co s tím… už tu sedím několik hodin a je mi skoro do breku… říkám ti, ta práce někdy umí být tak náročná…“

Pavel (45): Manželka se za dvacet let změnila v primitivní hospodyňku. Na plese jsem se za ni dost styděl

Stěžovala si, že toho má hodně

„Ta tvoje? To sotva,“ odfrkl jsem si posměšně a odhodil na zem tašku s věcmi. Zdeňka naklonila hlavu na stranu.

„Co jsi to řekl?“ zeptala se a já se na ni ušklíbl.

„Ty říkáš, že tvoje práce je těžká? Opravdu? Tak se na sebe podívej…. Celé dny jen sedíš doma a něco si klikáš do počítače. Nemusíš nikam chodit, nemusíš vstávat. To opravdu není náročné.“

„Věř tomu nebo ne, ale může,“ snažila se mi odporovat, „neříkám, že je tak náročná, jako to, co děláš ty…“

„Ještě abys to říkala,“ vyjel jsem na ni ostře, neschopen ovládat své emoce, „ty si tady sedíš celý den na zadku, doma, v teple a ještě si stěžuješ. Já se celý den dřu v nemocnici a zachraňuji životy. Jak si přede mnou můžeš vůbec stěžovat? Zamysli se nad sebou trochu.“

Berenika (19): Můj táta mě neskutečně štve. Při řízení neustále píše textové zprávy

Připravila mi snídani

Ten večer jsem šel spát jako první a Zdeňka do postele nedorazila. Když jsem o osm hodin později vstal a šel si dát do obýváku snídani a kávu, stále seděla u stolu a pracovala.

„Připravila jsem ti snídani, když to máš tak náročné,“ řekla tiše bez pozdravu a kývla před sebe, kde na mě čekal čerstvý avokádový toast a káva. Došlo mi, že celou noc nespala a dělala svou práci, a i tak mi připravila snídani.

„Oběd do práce máš jako každý den připravený v ledničce,“ doplnila ještě, když jsem se posadil.

Klára (21): Myslela jsem, že jsem si našla kamarády. Společný výlet mi ale otevřel oči

Usoudil jsem, že jsem jí křivdil

„Děkuju,“ kývl jsem hlavou a začal přemýšlet nad svým chováním z předchozího dne. Pravda byla, že Zdeňčina práce byla oproti té mojí asi jednodušší a méně náročná, na druhou stranu Zdeňka vždy uklízela náš byt, pokaždé mi přichystala jídlo, vždy, když jsem něco potřeboval, to pro mě zařídila… najednou mě mrzelo, jak jsem na ni vyjel.

Neměl jsem důvod… vždyť ona nemůže za to, že si to dokázala zařídit praktičtěji než já. Od toho momentu jsem se rozhodl, že ji nebudu za její práci soudit a nebudu na ni naštvaný. Nezasloužila si to. To, že mi její práce přijde jednoduchá, neznamená, že ve skutečnosti nemůže být složitá. Já jsem tu jako její přítel od toho, abych při ní stál, a ne abych ji ještě shazoval.

Jana (33): Kamarádky mě nechaly ve štychu, tak jsem jela na hory sama. U krbu mě čekalo osudové setkání

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].