Luděk (35): Po letech jsem se dočkal povýšení, ale ničí mě to. Oči mi otevřela manželka u snídaně

Příběhy o životě: Po letech jsem se dočkal povýšení, ale ničí mě to. Oči mi otevřela manželka u snídaně
Zdroj: Freepik

Luděk čekal na povýšení pár let. Když k tomu konečně došlo, dolehla na něj tíha odpovědnosti. Chce mít všechno pod kontrolou a to se začíná podepisovat i na jeho osobním životě.

Jana Jánská
Jana Jánská 08. 04. 2024 15:00

Říká se, že věci přijdou v té chvíli, kdy mají přijít. Nevím, jestli tomu lze říkat osud nebo vesmír. Dlouho jsem si myslel, že je to tak. Proto jsem na povýšení v práci čekal klidně. Jenže když konečně přišlo, nebylo to ono.

Čekal jsem na povýšení

Pracuji v jedné větší firmě, která má pobočky v různých evropských zemích. I když rosteme, pět let jsem strávil na stejné pozici. Bez možnosti posouvání se vpřed a zlepšování svých dovedností. Vím, že to možná zní strojeně, ale když tak dlouho děláte stejnou věc, začne vás nudit.

A tak jsem nadřízeným sdělil, že bych rád povýšil, abych se mohl zlepšit, pomohl firmě a tak dále. Všechny ty věci, které manažeři rádi slyší.

Nebylo to hned. Pár let jsem si musel počkat. Pak se ke mně z personálního oddělení doneslo, že moje povýšení je hotová věc. Měl jsem takovou radost, že jsem ani nečekal, až to bude oficiální. Vzal jsem manželku na hezkou večeři a i když jsem asi pořád mluvil jenom já, měla také radost.

Nová pozice ve firmě mi dává zabrat

Tak to konečně bylo tady! Přesunul jsem se do vlastní kanceláře, kde jsem měl mít klid na práci. Počítal jsem s tím, že než se zaběhnu, pár dní mi to potrvá. Proto jsem ze začátku chodil domů pozdě a někdy ještě seděl u počítače i o víkendech.

Moje manželka trpělivě čekala, až ten prvotní nával pomine. Jenže ono to nepřestávalo. Ani jsem si toho nevšiml, až mi žena jednoho dne řekla, jestli to trošku nepřeháním. "Jak to myslíš?" zeptal jsem se a zvedl oči od počítače.

"Je pátek večer a ty u toho sedíš. Není ti to divné?" zajímalo ji. "Nevím, prostě jsem si zvykl," odpověděl jsem a dál pracoval. Když jsem si kolem druhé v noci šel lehnout, došlo mi, o čem se mnou manželka mluvila. Přemýšlel jsem nad tím až do rána. Pak se mi na chvilku povedlo usnout.

Všechno změním

"Vypadáš strašně," řekla mi manželka ráno. A taky jsem se tak cítil, spal jsem necelé tři hodiny. Měl jsem nutkání sednout si k počítači s tím, že se nasnídám až někdy později. Ale něco mi našeptávalo, že to není dobrý nápad.

Pověděl jsem o tom manželce. Ta mě obejmula, podala mi skvělou snídani a zakázala o víkendu pracovat. Chvíli jsem to zvažoval, ale pak jsem souhlasil. Té snídani se prostě nedalo odolat. Poté jsme společně probírali, proč pracuji tak moc.

Ukázalo se, že vedle řízení a nějakého ideového směřování mám potřebu kontrolovat všechno, co dělají podřízení. Když mají oni padla a já svou práci hotovou, ještě kontroluji tu jejich. A to je cesta do pekla. Měl bych jim víc věřit. Asi jsem nové místo bral tak vážně, že jsem nechtěl dopustit nějakou botu. Musím se prostě změnit. Je to buď já, nebo práce tímto stylem. Ten víkend jsem se poprvé po delší době pořádně vyspal. Už aby bylo pondělí, mám v plánu všechno změnit...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články