Marta (36): Kolemjdoucí překračují veškeré meze. Už ani nemohu nechat psa na zahradě bez dozoru

„Maminko, prosím. Maminko, prosím. Budeme psa venčit a starat se o něj. Strašně po něm toužíme. Prosím. Je to náš sen. Prosím,“ škemraly děti čím dál častěji.

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (31): Pokousal mě sousedův pes. Namísto omluvy mi soused dal dárek, který mě naštval

S manželem jsme dětem udělali radost

S manželem Mirkem jsme přesně věděli jak to skončí. Děti sice psa budou milovat, ale starat se budeme my. Prvních půl roku dcera dávala Dastymu granule a syn ho pravidelně venčil. Ale dětem je devět let, a tak je povinnosti začaly brzy nudit. S Dastym si pohrály, pomazlily a běžely za kamarády. A my s manželem měli novou zálibu. Procházky.

Naštěstí nás to nadchlo. Nikdy nás nenapadlo, abychom se šli procházet bez nějakého cíle. Když na procházku, tak jsme ji zakončili v místní kavárně a dali jsme si za odměnu něco dobrého. Se psem je to jiné. Procházka se psem má naprosto jiný rozměr. A úplně nás to pohltilo. Vymýšlíme nové trasy a poznáváme okolí svého bydliště.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (27): Můj pes je pořádný závislák. Nevydrží beze mě ani týden a já si neužiji dovolenou

Divná doba, kdy člověk musí vše kontrolovat

Naše rodina bydlí v domečku po prarodičích. Dům prošel rekonstrukcí a máme i velkou zahradu. Takže naše původní myšlenka byla, že Dasty může být venku v okamžiku, kdy budeme doma z práce. Necháváme Dastymu pootevřené francouzské okno v kuchyni a pes si spokojeně lítá po zahradě. My s manželem pijeme kávu a díváme se, jak si spokojeně běhá po zahradě.

Když sedíme v pergole, kolemjdoucí po chodníku nás nevidí, ale my na čelní plot vidíme. A často jsme si všimli, že kolemjdoucí Dastyho dráždí. Jedná se především o muže ve věku kolem dvacátého roku. Opakovaně kopou nohou do vrat a smějí se, jak ten maličký pudl štěká. Dasty bere hlídání u plotu vážně, a tak lítá ze strany na stranu a může vypustit duši, jen aby své teritorium uhlídal.

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (51): Můj pes už má zase klíšťata a já obavy. Nerada vzpomínám na rok, kdy jsem měla boreliózu

Drzost lidí nás opakovaně šokovala

„Co to děláte? Proč toho psa dráždíte? Proč nám kopete do vrat?“ rozčílil se manžel na jednoho muže, který potřetí kopnul do vrat. Nazpět se mu dostalo vulgárního gesta. Po každém takovém zážitku jsme s manželem rozčilení do běla a nechápeme, co vede lidi k tomu, aby se chovali ke zvířatům ošklivě. Proč mají potřebu zvířata dráždit a ještě se tomu smějí.

Vrcholem bylo, když manžel viděl nějakou paní, jak Dastymu hodila koblihu s čokoládou. Když jí vynadal, ještě se urazila. Prý si koblihu koupila a nechutnala ji. Nechtěla ji vyhodit, a tak si prý vzpomněla na našeho psa a rozhodla se, že mu ji hodí, aby si pochutnal on. Od té doby je Dasty na zahradě pouze tehdy, pohybujeme-li se tam i my. Došli jsme k názoru, že už není bezpečno ani na našem pozemku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Po babiččině smrti se můj pes změnil. Z toho, co dělá, nemám dobrý pocit