
Marie si myslela, že má ideálního manžela. Kamarádky jí ho záviděly a ona byla spokojená a šťastná. Jednoho dne ale zjistila, že její manžel má ještě jeden telefon. A to, co v něm našla, jí vyrazilo dech.
Karel mě okouzlil na první pohled. Hned jsem věděla, že je to muž, se kterým chci strávit zbytek života. Přesto jsem ho nejdřív jen zpovzdálí pozorovala a zjišťovala, co je vlastně zač. Všechno, co jsem o něm zjistila, nasvědčovalo tomu, že je to dokonalý muž. Jako vystřižený z romantického filmu, na kterých ujížděla moje mladší sestra. Já si tehdy samozřejmě nemyslela, že by takový muž mohl skutečně existovat. A přesto jsem ho potkala...
Požádal mě o ruku
Naše první setkání jsem zorganizovala sama. Byla jsem jím okouzlená. Jedna schůzka střídala druhou a my si byli čím dál bližší. Začali jsme spolu chodit a okolí nám závidělo „krásný a pevný vztah“. Byla jsem hrdá a šťastná...
Na svatbu jsem si musela chvíli počkat, ale rodiče mě uklidňovali, že to tak bývá. Že jsem prostě jen nedočkavá. „Není kam spěchat,“ říkala máma. „Čím déle se znáte, tím pevnější váš vztah bude.“
„Má pravdu,“ podpořil ji táta. „Je to dobrej kluk. Určitě o tom přemýšlí už dlouho. Až bude připravený, požádá tě o ruku.“
A taky že požádal. Okamžitě jsem se ponořila do svatebních příprav. Pomáhala mi sestra i nejbližší kamarádky, všechny tvrdily, jaké mám štěstí. A já se tak i cítila – šťastnější než kdykoli předtím. Nad tím, co bude dál, jsem ani nepřemýšlela. Vždyť s mým dokonalým Karlem se přece nemůže nic pokazit.
Roky plynuly a my jsme byli stále spolu. Oba jsme se shodli, že nechceme děti. On je nemusel a já v sobě nikdy neobjevila žádný mateřský pud. Rodina to nejdřív nechápala, ale časem to na našich setkáních přestalo být tématem rozhovorů. Zvykli si na to.
Kamarádky mi záviděly manželství
Připadala jsem si jako v pohádce. Když jsem poslouchala, jak se známí rozvádějí, protože se k sobě nehodili, cítila jsem úlevu, že my s Karlem jsme jiný případ. „Pořád jsem zamilovaná jako na začátku,“ říkala jsem kamarádkám, když se ptaly, jak nám to klape. „Skvěle si rozumíme, často spolu někam chodíme a čas jako by se nás netýkal.“
„Někomu to prostě vyjde...“ povzdychla si Petra. „Ty jsi fakt kápla na dokonalého muže.“
„Karel je poklad,“ přitakala Iveta. „Dneska už ženská takového chlapa nenajde. Buď jsou líní, pořád s kamarádama nebo nevěrní.“
„My jsme žádné takové problémy nikdy neměli... a ani mít nebudeme,“ řekla jsem přesvědčeně. „Jsme jako nejlepší kamarádi. V dobrém i zlém. Není se čeho bát.“
Holky horlivě přikyvovaly a dál básnily o mém manželství. Kdyby jen tušily, s jakým podvodníkem mám tu čest…
Objevila jsem manželův druhý telefon
Pořád jsem žila v přesvědčení, že vztah s Karlem je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Byl pozorný – dával mi drobné dárky, aspoň jednou za měsíc mě zval na večeři, často jsme spolu chodili do kina. Díky němu jsem měla pocit, že žiju. I když jsem svou práci měla ráda, těšila jsem se na návrat domů za Karlem.
Všechno by nejspíš pokračovalo jako doteď, kdybych jednoho dne nešla do jeho pracovny pro nějaké dokumenty. Zastavil se u nás jeho kamarád s tím, že si je má vyzvednout, a Karel na to asi zapomněl.
Otevřela jsem šuplík jeho pracovního stolu a objevila telefon, který jsem v životě neviděla. Trochu mě to zarazilo. Karel se přece nikdy nezmínil, že by měl nějaký druhý, třeba pracovní mobil. Vždyť jsme si říkali všechno. Nevím, co mě to popadlo, ale zkusila jsem zadat datum Karlových narozenin...
Můj muž má milenku
Jako první se objevila fotka nějaké ženy, která posílala vzdušný polibek. Sevřel se mi žaludek. Cosi mě nutilo jít v galerii dál. A tam jsem uviděla něco, co mi vyrazilo dech. Na fotkách byl Karel s tou cizí ženou. Nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím v objetí jiné. A navíc na veřejnosti!
Můj ideální manžel měl někoho jiného. Takovou váhu pro něj měla věrnost. V tu chvíli jsem nechápala vůbec nic. Proč si ty fotky pořizoval? Proč si s ní dělal selfíčka a schovával je v druhém telefonu? Ale jedno bylo jasné – naše dokonalé manželství bylo jen iluzí.
Od chvíle, kdy jsem ty fotky našla, uběhl týden. Karlovi jsem o ničem neřekla. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu jsem strašně naštvaná a cítím se podvedená. Ale na druhou stranu... ho stále miluju. Jenže – miluje ještě on mě? Od jednoho z jeho „ochotných“ kamarádů jsem se dozvěděla, že ty fotky měl, protože se rád chlubil svou „modelkou“, úchvatnou milenkou, téměř o deset let mladší než já.
Zatím o tom nedokážu říct kamarádkám. Bojím se těch pohledů „já ti to říkala“. Najednou všechno v mém životě ztratilo smysl. A já vůbec nevím, co s tím. Mám zkusit začít znova? Nebo se mám snažit zachránit aspoň zbytky téhle frašky? Čeká mě rozhovor s Karlem. Ale teď ještě ne. Nejdřív se na něj musím pořádně připravit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].