Facebook
Instagram
I když se Dáša za své pocity stydí, nemůže si pomoci. Její dcera Míša čeká dítě s černochem. A to Dášu neskutečně sžírá. Snaží se zbavit předsudků a přát Míše štěstí, ale nejde jí to. Pořád se nemůže zbavit pocitu, že by pro svou dceru chtěla jiného muže.
Sama se stydím za to, co teď cítím a jak se chovám ke své dceři Míši (34). Jenže si nemůžu pomoci. Ona už šest let žije v Británii. S manželem jsme věděli, že tam někoho má. Jen nám nikdy neřekla, že její parter je černoch. Pořád se přes to nemohu přenést. A už vůbec nedokážu přijmout fakt, že s ním čeká dítě.
Dcera mi neřekla, že je její přítel černoch
Míša byla vždycky trochu jiná než její mladší sestra Terka (30). Do všeho se vrhala bez přemýšlení a byla umanutá. Co si dala do hlavy, to chtěla za každou cenu dosáhnout. Ne vždy to bylo ku prospěchu věci. Na druhou stranu, ta kuráž ji dostala tam, kde dneska je. Žije šest let v Británii. Z pozice au-pair se přepracovala na asistentku ředitele jedné větší firmy.
V tomto směru jsme s manželem Josefem (58) cítili pýchu. Na nás nikdy nezapomněla. Snažila se přiletět co nejčastěji. Vozila nám drahé dary a my se cítili hrdí. Vždycky mě ale zajímalo, kdy se usadí a založí rodinu. Míša často chodila kolem horké kaše a neřekla přímo, že někoho má.
To až nedávno během jednoho videohovoru. Volali jsme si jako vždycky, když jsem si v záběru všimla, že tam není sama. „Ty tam někoho máš?" vyzvídala jsem. Chvíli chtěla mlžit, ale nakonec kápla božskou. „Mami, to je Mike," špitla. Od té chvíle jsem jí nedala pokoj a pořád se na něj vyptávala. Řekla mi o něm snad úplně všechno, jen ne to, že je černoch.
Dcera čeká dítě s černochem
Asi si říkáte, co je na tom? Dneska už se takové věci neřeší. Mě to ale vnitřně nějak vadilo. Přála jsem dceři zcela jiného muže. To, že je černý, jsem zjistila, když přijali naše pozvání do Čech. Už na letišti mi málem zaskočila káva. „On je černej?" špitla jsem manželovi do ucha, když se k nám blížili. „Tak vidíš, ne? Tvař se normálně," prosil mě Josef.
Angličtinu ovládám celkem dobře, takže jsem se s Mikem v pohodě domluvila. Je mi svým způsobem sympatický, jen ta barva pleti... Jsem v tomto velmi staromódní a prostě mi to vadí. Celý pobyt jsem se ho snažila Míše rozmluvit. Ta mě ale pořád krotila. Žádala, abych zahodila předsudky a byla ráda za to, že je s ním šťastná.
Nemohla jsem kvůli tomu ani spát. Spřádala jsem plány, jak ty dva rozdělit. Kdybych jen tušila, že to nejlepší má teprve přijít. Míša skrývala ještě jedno tajemství. „Mami, tati, chci vám něco říct," začala při nedělním obědě. „Já a Mike čekáme dítě," pohladila si bříško. Zatímco Josef vstal a oba je objal, já jen opařeně seděla.
Nedokážu se přes to přenést
„Seš si jistá?" ujišťovala jsem se celá nesvá. „Mám to potvrzené od doktora, jsem v devátém týdnu," ubezpečila mě. Nezmohla jsem se ani na podání ruky. Odešla jsem od stolu, zalezla do dílny a otevřela si láhev vína. „Tak já budu babičkou mulata? To jako vážně?" mluvila jsem si pro sebe. Míša za mnou přišla a prosila mě o pochopení.
Já prostě nemůžu. Nejsem rasista, ale tohle mi vadí. Proč zrovna moje dcera? Co tomu řeknou lidi? Moje máma? Tu trefí šlak. I když vím, že mi nezbude nic jiného, než se s tím smířit, vnitřně mě to štve a užírá. Občas bych si přála, aby byla Míša jako Terka. Přízemní, klidná a chodila s bělochem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
