Karolína (29): Přítel mi nepomohl, protože byl uražený. Za pár hodin už mě operovali

Karolína (29): Přítel mi nepomohl, protože byl uražený. Za pár hodin už mě operovali

Karolína se nám svěřila s nepříjemnou zkušeností. S přítelem se pohádali a on se velice urazil. Když mu volala, že jí není dobře, jeho vztek po hádce byl silnější než ochota pomoci.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 01. 12. 2020 14:00

Před rokem jsem měla jednu známost. Petra jsem potkávala pravidelně v parku se psem, a když tam jednoho dne pobíhal, že se mu ztratil, pomohla jsem mu hledat. Takto jsme se seznámili a začali se scházet.

Každý večer pil

Byl o šest let starší a z přechozího vztahu měl dceru. Scházeli jsme se většinou u něj doma, ale moc se mi nelíbilo, že každý večer musel pít. Před milováním si dal skleničku, ale po skončení byl schopen během pár minut dopít celou flašku, a ještě si na to vzal kolikrát prášek na spaní.

Nemohla jsem mu nic říct

Nejednou jsem odcházela z jeho bytu, protože usnul a vůbec nevnímal. Když jsem mu naznačila, že to přehání, nedopadlo to dobře. „Jsem starší, nebudeš mi říkat, co mám dělat.“ V posteli ale nebyl špatný a já byla několik měsíců sama, tak jsem si řekla, že si prostě budeme užívat, než potkám někoho lepšího.

Když jsem u něj jednou odpoledne byla, telefonoval zrovna se svou bývalou manželkou a já byla zděšená, jak s ní mluví. Říkal jí, že je špína, žumpa a lidský odpad. Jak domluvili, ptala jsem se, co se stalo, a on vykládal, jak si našla někoho jiného, a přidal spoustu sprostých slov. „Promiň, ale pořád je to matka tvojí dcery. Vyjadřuješ se jak dlaždič.“ On se strašně urazil a já odešla.

Myslela jsem, že je mi zle z hádky

Celý večer jsem na to myslela a v noci jsem měla teplotu. Bolelo mě břicho a já myslela, že to je z toho. Druhý den jsem šla do práce a bylo to ještě horší. Nemohla jsem skoro chodit, zvracela jsem, a to mi došlo, že je něco špatně. Když jsem se dopotácela domů, volala jsem Petrovi. Třikrát mi típnul telefon, počtvrté vyštěkl: „Co chceš?! A bacha, abych se nevyjádřil jako dlaždič.“ Řekla jsem mu, že mi není dobře, a než jsem stihla říct, aby mě odvezl, položil to. Pak mi napsal zprávu, že má ještě vztek, a až ho to přejde, ozve se.

Nakonec přijel rychle kamarád a ukázalo se, že mám akutní zánět slepého střeva. Když jsem Petrovi psala, že mě budou za pár hodin operovat, odepsal, že si nemám vymýšlet. Druhý den jsem mu poslala fotku a on otočil. Přijel, omlouval se, že mi měl věřit, a sliboval, že se změní. Ale když mě propouštěli, zapomněl mě vyzvednout a já musela taxíkem. To byla velice cenná zkušenost.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Související články

Další články