Facebook
Instagram
Anastázie odjela s partou kamarádů na horskou chatu, která měla být na samotě. V noci si pustili hudbu a popíjeli. Potom na ně zabouchal podivný muž, který byl oblečen ve stylu šedesátých let. V chatě se začalo dít něco divného. Vydrželi alespoň do rána?
Odjela jsem s partou kamarádů na horskou chatu. Bylo v plánu především lyžování a samozřejmě nějaké to večerní posezení se skleničkou a hudbou.
Chata na samotě
Na chatu jsme měli odjet ve čtvrtek a v pondělí se vracet. Jelo celkem pět párů, docela hezky nám to vyšlo. Chata plná zamilovaných lidí. Kamarád Radek měl za úkol najít místo, které bude na samotě, abychom nikoho nerušili. Podařilo se. Přijeli jsme ve čtvrtek odpoledne. Každý pár se zabydlel v jednom pokoji. Rozhodli jsme se, že hned vyrazíme na sjezdovku, abychom si hory pořádně užili. Po lyžování nám docela vyhládlo, takže následovala večeře a hned po ní první láhev s alkoholem.
Pustili jsme si poměrně dost nahlas hudbu. Kolem půlnoci se ozvalo docela naléhavé bouchání na dveře. „Kdo to v tuhle hodinu může být?“ zeptal se Jindra. Byl ke dveřím nejblíž, tak šel otevřít. Šli jsme všichni postupně za ním. Nestačili jsme se divit. Před námi stál muž, který byl velmi staromódně oblečený. Za ruku držel asi tříletou holčičku.
Podivný muž ve dveřích
Vyzval nás, abychom se ztišili, protože ho rušíme a dcera nemůže spát. Omluvili jsme se za rušení nočního klidu a přislíbili, že se ztišíme. Muž se s holčičkou otočil na patě a zmizeli v mlze. „Dost divné, nejbližší chata od nás má být až deset kilometrů,“ řekl Radek.
Vzhledem k tomu, že jsme už měli dost upito, v zábavě jsme pokračovali. Na muže jsme rychle zapomněli. Za další hodinu se znovu ozvalo bouchání na dveře. Opět za nimi stál ten muž a řekl: „Pokud se hned neztišíte, něco zažijete!“ Myslím, že všichni do jednoho jsme velmi těžce polkli. Šel z něho strach.
Naše zábava trvala ještě tak hodinu, ale už nikdo nepřišel. Postupně jsme se začali rozcházet do svých pokojů. Kdy přesně začala Lenka pištět, už nevím. Každopádně všichni jsme letěli za ní do pokoje. Její přítel Tomáš seděl na posteli a nemohl zastavit tekoucí krev z nosu. Dost nás to vyděsilo.
Okamžitě jsme odjeli
Měl postel u okna, za kterým jsme na vteřinu spatřili právě toho muže, co nám přišel vyhrožovat. Radek otevřel okno a zařval: „My se tě, dědku, nebojíme, nás nevyděsíš!“ Když se Tomášovi podařilo krev z nosu zastavit, šli jsme spát. Celou noc jsem ale slyšela prapodivné skřípání a šepot. Chata byla sice starší, ale já jsem z toho měla divný pocit. Ráno u snídaně se ukázalo, že jsem nebyla jediná, kdo to v noci slyšel. Lenka dokonce slyšela hlas malé holčičky.
Nespala prý celou noc a jen čekala, co se stane. Když jsme vyšli před chatu, že jdeme lyžovat, ve sněhu bylo napsáno: „Raději odjeďte, nebo to špatně skončí.“ My holky, jakožto slabší povahy, jsme zavelely k okamžitému odjezdu. Kluci neměli moc na výběr, a tak souhlasili. Když jsme odjížděli, další chatu jsme potkali dokonce až po patnácti kilometrech. Nikdo z nás neměl ponětí, kdo byl ten muž, každopádně na toto místo už nikdy nepojedeme.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
