Radim (46): Půl roku jsem poslouchal od sousedky bušení a křik. Jednou večer jsem konečně zjistil, co za tím stojí

Bydlím v paneláku na šestém patře, v bytě, který jsem před čtyřmi lety koupil po rozvodu. Vedle mě bydlí sousedka Lenka, nějakých pětatřicet let, samotářka, se kterou jsem do loňského podzimu prohodil sotva pár vět. Pak začalo bouchání, pokřikování a hlasité zvuky.

Monika (51): Pozvala jsem přátele k novému příteli. Kvůli jejich buranským vtipům jsem se chtěla propadnout do země

Jen jsme se hádali

Skoro každý druhý večer jsem za zdí slyšel třískání dveří, hlasité kroky a občas něco, co znělo jako padající nábytek. Pracuju od rána na stavbě a potřebuju spát, tak jsem to nejdřív zkusil zdvořile. Zazvonil jsem u ní a řekl, že mě ty zvuky ruší. Lenka se omluvila, ale za týden to začalo znovu. Napsal jsem jí zprávu, potom vzkaz na dveře. Poslední dva měsíce jsme se spolu už jen hádali na chodbě. „Doma si můžu dělat, co chci,“ říkala mi a já jí odpovídal: „To jo, ale žijete v paneláku, ne na samotě!“

Jednou večer jsem se vrátil z práce a za zdí to znovu začalo, ještě hlasitěji než dřív. Slyšel jsem křik. Naštvalo mě to a rozhodl jsem se, že to tentokrát vyřeším jednou provždy. Šel jsem k jejím dveřím a začal na ně bušit pěstí.

Otevřel mi ale cizí chlap, asi čtyřicetiletý, rudý v obličeji. Zeptal jsem se ho, kdo je a kde je Lenka. Zrudl ještě víc a začal na mě hulákat, co je mi po tom a proč za ní chodím. Za jeho zády jsem viděl Lenku stát v kuchyni s hrnkem v ruce a bylo na ní vidět, že se bojí. Zeptal jsem se jí přes jeho rameno, jestli je všechno v pořádku. Pomalu zavrtěla hlavou.

Mojmír (42): Celé roky jsme souseda považovali za bezproblémového. Stačil jeden upřímný večer a naše důvěra je navždy v prachu

Skoro jsem volal policii

Muž byl její bývalý přítel. Rozešli se před půl rokem, ale klíče jí nikdy nevrátil a chodil k ní, kdy se mu zachtělo. Vždycky z toho byla hádka, někdy i rozbitý nábytek. To bylo to bouchání, které jsem celou dobu poslouchal.

Řekl jsem mu, že má okamžitě odejít a klíče nechat na botníku, jinak zavolám policii. Telefon jsem už měl v ruce. Chvíli na mě zíral, pak klíče hodil na zem a odešel. Slyšel jsem ho sbíhat ze schodů.

Lenka se rozplakala a já jí poprvé po půl roce řekl, že se omlouvám, že jsem to nevěděl. Druhý den si nechala vyměnit zámek. Bývalý se od té doby neobjevil. Já na ni teď dávám větší pozor, a když se večer za zdí něco děje, zaklepu a zeptám se, jestli je všechno v pořádku.

Karolína (36): Měla jsem sousedku za kamarádku. Pak jsem zjistila, že poslouchala naše hádky a roznášela o nás drby

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].