Facebook
Instagram
Ludvík by mohl ještě před půl rokem říct, že žije ve spokojeném manželství. To se bohužel změnilo, když jeho žena Věra měla mozkovou příhodu. Z pohodové a zábavné ženy se stal nespolečenský morous. Všechno je špatně a na vše nadává. Ludvík je bezradný, protože má pocit, že žije s cizí ženou.
Prožil jsem krásných třicet let ve šťastném manželství. Od chvíle, kdy měla manželka mozkovou příhodu, se hodně změnila.
Mozková příhoda
Věra (53) byla vždycky velmi pohodová žena. Vedle ní jsem se cítil sám sebou. Nebyl to ten typ ženy, která dávala souhlas, jestli mohu jít do hospody. Doma za mnou nechodila, aby mi vynadala za neuklizené ponožky. Místo toho z nich udělala uzlík, který pověsila na kliku, aby mě to trklo. Když mi chlapi vyprávěli, jak doma trpí, já se jen smál.
Doma uklízela s rozumem, nebyla toho otrokem. Když jsem přijel z práce a dostal nápad, že zajdeme do divadla, udělala ze sebe v minutě dámu a šlo se. Byla velmi spontánní, a to je přesně to, za co jsem ji miloval. Současně měla srdce na správném místě. Pomáhala ostatním bez jakéhokoliv nároku na odměnu.
Jednoho dne se ale nad ní stáhly mraky. Cestou z práce prodělala mozkovou příhodu. Byla okamžitě převezena do nemocnice, kde si nějaký čas poležela. Chodil jsem za ní denně. Díkybohu to vypadalo dobře. Lékaři tvrdili, že se stal zázrak, protože nebude mít žádné následky. Jen by se měla trochu více šetřit. Ulevilo se mi.
Přece jen měla následky
Když jsem si Věru přivezl domů, pomalu už ve dveřích našeho bytu mě sprdla. „Proč jsou tady ty boty tak rozházené, to si to neumíš po sobě uklidit?“ řekla naštvaně. Byl jsem poměrně dost překvapený, protože takovou větu jsem za ta léta slyšel prvně. Skutečně, bylo to poprvé, co mě za něco tímto stylem pokárala.
Nechtěl jsem se hádat, takže jsem boty ihned srovnal. Za další chvíli mě zavolala rozčíleně do kuchyně. „Můžeš mi říct, proč je dřez plný nádobí? Proč jsi to nedal do myčky?“ Koukal jsem na ni jak na zjevení. V době její nepřítomnosti jsem chodil do práce a pak rovnou za ní do nemocnice. Špinavé nádobí jsem vážně neřešil. Musel jsem to v minutě uklidit.
Během měsíce se to zhoršovalo. To, co jí nikdy nevadilo, byl teď veliký problém. Měli jsme zvyk, že jsme každou neděli chodili na kávu k sousedům. Vyzval jsem ji, aby se oblékla, že je čas jít. „Já nikam nejdu. Nemám na Lucku náladu, stejně je úplně pitomá,“ řekla jedním dechem. Nestačil jsem se divit. Nikdy se takto o sousedce nevyjadřovala.
Nepoznávám vlastní ženu
Jsou to tři měsíce, co se to stalo. Věra je každé ráno protivná. Nic jí není dost dobré. Odmítla zcela chodit do společnosti. Divadlo, které kdysi milovala, jí dnes přijde jako ztráta času. Místo toho raději doma uklízí. Ona, která tomu nikdy moc nedala, je teď pořád s hadrem v ruce.
Sice nejsme nejmladší, ale sex u nás ještě donedávna normálně fungoval. Zkusil jsem na Věru osvědčené fígle, ale seřvala mě: „Co blbneš? Nejsme na to už staří? Dej pokoj, na sex zapomeň, to je pro mladé.“ Když jsem se zeptal, co se s ní stalo, kde je ta fajn ženská, odsekla mi, abych si na její nové já zvyknul.
Spojil jsem se s lékařem, abych se zeptal, zdali je šance, že se Věra opět vrátí „k sobě“. Moc nadějí mi nedal. Sice nemá poškozený mozek, ale její charakteristické rysy se mohly nenávratně změnit. Mám pocit, že žiji se zcela cizí ženou.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
