Monika (33): Moje dětské já se na okamžik vrátilo, aby mi pomohlo se správně rozhodnout

Monika (33): Moje dětské já se na okamžik vrátilo, aby mi pomohlo se správně rozhodnout
Zdroj: Freepik.com

Monika chtěla už jako malá holka pracovat se zvířaty. Její otec ale chtěl, aby šla v jeho stopách. Monika poslechla, ale šťastná nebyla. Rozhodující byl okamžik, kdy měla vyhodit dva zaměstnance. Jak to nakonec dopadlo?

Šárka Žižková
Šárka Žižková 09. 11. 2020 18:00

Jako malá holčička jsem si přála pracovat se zvířaty. Vždycky jsem snila o tom, že budu pracovat v zoologické zahradě nebo v nějakém útulku. Byla jsem přesvědčená, že můj sen mi vydrží do dospělosti.

Otec a jeho sny

Můj otec měl velikou firmu a jeho představy se neslučovaly s těmi mými. Přál si, abych u něj hned po škole pracovala. Viděl to tak, že mi jednoho dne firmu předá. To, že já o to nestojím, ho nezajímalo. Chtěl si plnit svoje sny a na ty moje zapomněl. O tom, jakou budu studovat školu, také rozhodl on.

Jakmile jsem studia dokončila, musela jsem k němu zkrátka nastoupit. Roky jsem obrážela různé pracovní pozice, abych si daná místa osahala. Jednou mi svěřil tým lidí, kterým jsem měla šéfovat.

Bylo to proti mé srsti. Navíc jsem měla pocit, že mě kvůli otci nemají rádi. Trvalo mi dlouho, než jsem je přesvědčila, že nejsem jako on. Měla jsem pod sebou šest lidí. Začaly mezi námi panovat dobré vztahy. Byla jsem v práci od rána do večera. Uznávám, že peníze jsem měla královské.

Činy proti mé vůli

To, že mi moje sny uplavaly, jsem si čas od času připomněla, když jsem procházela kolem útulku. Stála jsem před vraty a říkala si, kde jsem udělala chybu. Vždyť dělám něco, co nechci. Měla jsem slabou chvíli a sama sobě si přiznala, že v práci vlastně vůbec nejsem spokojená.

Otec jednoho dne přišel a požádal mě, abych ze svého týmu dva lidi vyhodila. Ukázalo se, že není třeba početného týmu. „Co to po mně chceš?“ křičela jsem na něj. „Jednou jsi šéfová, tak si s tím musíš umět poradit. Máš na to týden a pak chci znát ta jména,“ řekl rozzuřeně.

Dlouho jsem se snažila, aby mi můj tým věřil, a teď mám dva lidi připravit o práci? Já taková nejsem. Nedokážu to. Byla jsem z toho velmi zoufalá. Navíc se po firmě rozkřiklo, že dvě hlavy čekají na šibenici. Většinou to byli lidé, co měli rodiny a práci potřebovali. Na našem malém městě budou těžko něco hledat.

Mé dětské já mi pomohlo

Blížil se den, kdy jsem měla otci říct, kdo půjde z kola ven. Stála jsem to ráno před zrcadlem a zavzpomínala na svoje dětství. Bylo by mnohem jednodušší být stále dítě a nemít takové povinnosti. Zasnila jsem se, zavřela oči a modlila se, aby se stal zázrak. Když jsem otevřela oči, přede mnou v odrazu zrcadla stála malá holka.

Nemusíš to přeci dělat. Máš jiné sny, ještě je čas si je splnit,“ řekla malá holčička. Chvíli jsem se mlčky dívala do zrcadla. Pak mi to došlo. Vrátilo se moje dětské já. Cítila jsem se najednou velmi silná. Jela jsem do práce a podala jsem výpověď. Táta tomu vůbec nerozuměl.

Špinavou práci si dělej sám, já končím. Je čas plnit si sny,“ řekla jsem odhodlaně a odešla. Dnes pracuji také jako pomocná síla, ale na místě, které miluji. V psím útulku, kde jsem víc potřebná. Děkuji mému já, protože jsem málem udělala velikou chybu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. 

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články