Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeMartin je zapálený houbař, a když zjistil, že konečně rostou, vyrazil do svého oblíbeného lesa. Sběr hub mu přinesl víc než jen plný košík. Stal se totiž nechtěným svědkem něčeho, co mu vyrazilo dech...
Jsem vášnivý houbař vlastně už od dětství, kdy jsme s rodiči brázdili lesy na každé dovolené nebo o víkendu na chalupě. Našli jsme si za ta léta už i svá místečka, odkud jsme se většinou vraceli s pořádným úlovkem.
V lese jsem jako doma
Do lesa ale už vyrážím většinou sám. Naši už mají před sedmdesát a na dlouhé procházky už nemají energii. A tak většinou vezmu dva koše a houby si pak rozdělíme. Vždy je to velmi potěší. I když tu radost, když najdete hříbečky hezky v mechu, nic nenahradí. Ten blažený pocit zná asi každý houbař.
Když se objevily první zprávy, že začínají houby zas růst, neváhal jsem. Nasadil holiny, vzal dva velké koše a svůj nožík a vyrazil. A vyplatilo se. Našel jsem pár krásných praváků, babky, dokonce i křemenáče. S úlovkem jsem byl spokojený a vydal se zpátky směrem k naší vesnici, kde máme rodinnou chalupu.
Nečekané zvuky v křoví
Vesele jsem si to štrádoval lesní pěšinou, když mě zarazil nějaký zvuk. Celkem mě to vylekalo.
„Sakra, divočák?“ napadlo mě okamžitě. Srdce mi bušilo a zpomalil jsem. A začal přemýšlet, kam bych případně zdrhal. Jenže pak mi došlo, že to není zvíře. To byly vzdychy. Lidské. A dost vášnivé.
Chtěl jsem se otočit a potichu zmizet, ale nedalo mi to a opatrně jsem se podíval za stromem, kdo to tam laškuje. Jen na pár vteřin. A to stačilo, abych zůstal v šoku.
Byl to Mirek, můj soused. Ten samý Mirek, který mě před pár týdny dost neurvale osočil, že mi přepadají větve na jeho pozemek. Jinak sporů máme za sebou hned několik. To by už vydalo na celkem slušnou knihu. Snažím si ho nevšímat, každopádně mi pije pořádně krev. Ale rozhodl jsem se, že si svůj pobyt na chalupě, kde potřebuju načerpat síly, nebudu kazit.
Zpátky ale do lesa. Ta ženská, co s ním byla, rozhodně nebyla jeho manželka. Mladší, blonďatá, úplně jiný typ. Byl jsem dost v šoku. Před námi si totiž hrál na hodného a spolehlivého manžela. Ale byla to jen hra.
Rád si souseda vychutnám
Nechal jsem je být a pokračoval po cestě dál. V hlavě mi to dost šrotovalo. „Tak tenhle svatoušek mi káže o slušnosti a morálce?“ říkal jsem si cestou domů.
Zatím jsem nic nikomu neřekl. Ani manželce. Je mi jasné, že ta jako správná drbna by takovou žhavou novinku nejspíš neudržela. Ještě pořádně nevím, jak s tímhle pikantním tajemstvím naložím. Ale jestli si Mirek zas přijde stěžovat, připomenu mu s chutí jeho lesní radovánky.
A kdo ví, třeba se začne chovat jinak. Možná slušněji. Možná si dá příště pozor, s kým se v lese potkává. A možná si konečně přestane otevírat pusu na naší rodinu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
