Štěpánka (36): Týden s kamarádkou na chalupě změnil náš vztah. A to kvůli výchově dětí

Odjela jsem s kamarádkou z dětského hřiště na chalupu. Myslela jsem si, že si rozumíme. Teprve několikadenní pobyt s dětmi ukázal, že to tak není. Každá máme jiný pohled na výchovu a, než jsme se vrátily, bylo jasné, že už se nebudeme kamarádit.

Mohlo by Vás zajímat:

Theodora (34): Slepě jsem kamarádce kryla záda. Když jsem zjistila, s kým chodí, zůstala jsem v šoku

Do odjezdu jsme si podle mě rozuměly

Naše děti se přátelily od školky. A my dvě taky. Dávalo smysl jet společně na chalupu, přestože jsme spolu nikdy nikde přes noc nebyly. S Andreou jsme se poznaly na pískovišti, když bylo našim klukům tři roky. Seděly jsme vedle sebe, hlídaly děti a brzy zjistily, že si máme co říct i bez nich. Od té doby jsme se vídaly poměrně často. Pomáhaly jsme si, vozily si navzájem děti, řešily vztahy, práci, únavu i radosti.

Letos jsme si řekly, že uděláme společnou dovolenou s dětmi. Máme chalupu po babičce v Orlických horách, takže jsme tam s klukama – mým pětiletým Adamem a jejím stejně starým Míšou – vyrazily na celý týden. Těšila jsem se moc. Představovala jsem si oheň, hry, večerní víno a to, jak se kluci zabaví spolu, zatímco my si konečně v klidu popovídáme.

Realita byla jiná. A docela tvrdá. Každá jsme asi z jiného vesmíru. Už první den jsem si všimla, že si s Andreou v některých věcech absolutně nerozumíme. Nejprve šlo o maličkosti. Třeba když jsem chtěla, aby si kluci po sobě uklidili hračky. Andrea jen mávla rukou: „Prosím tě, nech to být, jsou na prázdninách.“ Když jsem řekla, že u nás pravidla platí i na výletě, začala se smát: „Ty jsi pořád taková vojanda.“ Ranilo mě to.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (46): Přemluvila jsem exmanžela, ať dceru pustíme s kamarádkou na chatu. A pak jsem ji v noci hledala v lese

Pořád se do mě „obouvala“

Jenže ty rozdíly se stupňovaly. Kluci u stolu? Míša jedl rukama a prskal na ostatní, zatímco Andrea si jen fotila jídlo a říkala, že hlavně že mu chutná. Můj syn začal kamaráda napodobovat. Když jsem Adama napomenula, aby jedl slušně, řekla: „Chudáci děti, pořád jenom napomínání.“ Zvláštní, na hřišti mi nikdy nic takového nevyčetla. Nebo jsme se doposud pořádně nepoznaly?

Když se večer v půl desáté rozhodla pustit klukům pohádku pro mnohem větší děti, protože „je to sranda, ať si to užijí“, bouchly mi saze. „To jako vážně? Budu pak celou noc řešit noční můry.“ Jen pokrčila rameny a prohlásila, že jsem hysterická. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že tohle už není pohodový týden s kamarádkou. Ale boj o principy, které jsou pro mě zásadní.

Nejvíc mě ale dostalo, když jsme šli všichni do lesa a Míša začal házet šišky po Adamovi. Když jsem ho napomenula, Andrea se ho zastala: „No co, vždyť je to kluk. Hlavně že se hýbou, ne?“ A když jsem jí v klidu řekla, že Adam je z toho smutný, otočila se na mě a řekla: „Možná by ses měla naučit víc povolit. Jinak z něj bude ustrašený mamánek.“ To už nebylo o dětech. To už šlo do morku kostí.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (34): Odjela jsem s kamarádkou na filmový festival a zažila pořádný trapas. Nakonec se z toho vyklubala svatba

Odjezd bez slz, ale s rozhodnutím

Po čtyřech dnech jsem jí navrhla, že možná bude lepší, když si dovolenou dokončíme každá po svém. Nehádaly jsme se, ale bylo ticho. Adam byl rád, že jedeme. Přiznal, že mu Míša často ubližoval, a že se bál říct mi to. A já si uvědomila, že i on mi ukázal, co je důležité. Nestojí to za to všechno. Přizpůsobovat se, jen aby „byl klid“.

Od naší osudové chalupy uplynuly tři měsíce. S Andreou jsme si párkrát vyměnily zprávy, ale už to není ono. A asi už nikdy nebude. Někdy prostě zjistíte, že zatímco jeden zraje jedním směrem, druhý se vydal úplně jinam.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (52): Končím s kamarádkou, na kterou není spoleh. Opakovaně nedorazila na schůzku