Sofie (34): Odjela jsem s kamarádkou na filmový festival a zažila pořádný trapas. Nakonec se z toho vyklubala svatba

Občas mě život dokáže opravdu zaskočit. Třeba tenkrát, když jsem se ve dveřích kavárny srazila s Jirkou. V první chvíli jsem měla chuť ho snad zabít. Měla jsem na sobě šaty, na které jsem šetřila tři měsíce, a on mi je nechtěně polil kávou. Jenže místo omluvy a úprku se k celé situaci postavil čelem a pozval mě na rande.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (43): Bývalá manželka je strašně soutěživá a precizní. Bohužel kvůli tomu trpí naše dcera

Myslela jsem, že ho nechám jít, ale on si mě ale vybojoval

První rande bylo zbrklé, neznali jsme se a oba jsme byli nervózní. Omluvil se mi za polití šatů a nabídl jejich vyčištění. Jenže pak mi při pokusu koupit zmrzlinu nešťastně převrhl kornout do klína. V tu chvíli jsem ho v duchu odepsala jako nemehlo.

Jirka to ale nevzdal. Pozval mě na další opravné rande. Nechtělo se mi, nepřipadal mi jako muž, kterého bych si mohla jednou vzít. Ale vytrval. A nakonec si mé srdce získal.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (45): S kamarádkou jsme vyrazily na vesnickou zábavu. Byly jsme tam nejstarší a mladíci nás dost urazili

Když mě nepožádal, odešla jsem od něj

Náš vztah probíhal jako u většiny párů. První rok byl plný motýlků v břiše, pak přišla krize, společné bydlení a úvahy o budoucnosti. Jenže Jirka na ženění prostě nebyl. Do chomoutu se rozhodně nehrnul a každá zmínka o svatbě zůstala bez odezvy. Občas jsem to nevydržela a s nadsázkou pronesla: „To budu do smrti slečna?“ Jirka se jen usmál a mlčel.

Jak roky plynuly a nic se nezměnilo, došla mi trpělivost. Ze dne na den jsem se rozhodla vztah ukončit. „On to prostě necítí tak jako já,“ svěřila jsem se nejlepší kamarádce Janě. Ta na nic nečekala a navrhla, ať s ní odjedu na festival do Karlových Varů. „Pojeď, bude tam spousta mužů a mám vstupenky na ty nejlepší akce. Vždyť víš, že dělám produkční,“ dodala s úsměvem a snahou rozptýlit mé zklamání.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (51): Přechodně u nás bydlí manželčina mladší sestra. A já začínám mít nemravné myšlenky

Chtěla jsem na Jirku zapomenout

A tak jsme s Janou vyrazily, jen my dvě, jako za starých časů. S bolavým srdcem, ale s odhodláním vykročit vstříc novému začátku. Ubytovaly jsme se, upravily a vyrazily na první večírek. Musím říct, že jsme si to užily jako kdysi. Dopřávaly jsme si sklenky vína a aperolu a já se snažila alespoň na chvíli zapomenout na Jirku.

Ráno jsme se sice probouzely s bolestí hlavy, ale přesně to jsem potřebovala, vypustit ze sebe emoce, které se ve mně hromadily po krachu vztahu. Jenže čím víc jsem se snažila Jirku vytěsnit, tím víc jsem si uvědomovala, že ho pořád miluju. Chtěla jsem z festivalu odjet. Jana mě ale zarazila: „Sofi, na tuhle akci prostě musíme. Budou tam všechny české i zahraniční celebrity. Je to jedna z nejdůležitějších událostí!“ prosila mě neúnavně.

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (26): Děda vyprávěl tak neuvěřitelné historky, že jsme často nevěděli, co je pravda. Pak se ozval jeden tajemný muž

Dodnes se stydím, když si na to vzpomenu

Nakonec jsme spolu vyrazily na večírek. A přestože kolem nás procházely známé tváře, Simona Krainová, Marek Eben, Eliška Křenková i moje oblíbená Geislerová, nedokázala jsem se nadchnout. Jana se skvěle bavila, zatímco já se čím dál víc propadala do své nálady a do sklenky. A pak to přišlo.

Zničehonic se přede mnou objevil Jirka. Stál tam, jako by spadl z nebe. A pak klekl. Netušil, že jsem téměř na mol. „Sofie, vezmeš si mě za ženu?“ zaslechla jsem matně jeho hlas... a pak jsem se pozvracela.

Zbytek večera mi z paměti vypadl. Ráno mi bylo mizerně, fyzicky i psychicky. Když jsem zjistila, co všechno se předešlý večer odehrálo, chtěla jsem se propadnout do země. Jana mi přiznala, že Jirku pozvala za mými zády. A přesto, nebo právě proto, jsme se s Jirkou nakonec vzali. Ne tak, jak jsem si to kdy představovala. Ale možná přesně tak, jak to mělo být.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (43): Někdo mě srazil na elektrokoloběžce. Nestála jsem mu ani za to, aby zastavil