Alois (68): Měl jsem doprovodit vnučku první den do školy. Místo toho jsme bloudili po sídlišti

Když mě dcera poprosila, abych doprovodil vnučku první den do školy, byl jsem rád. Měl jsem pocit, že je to čest. Říkal jsem si, že to zvládnu levou zadní. Do té školy jsem přece kdysi vodil i vlastní děti. Jenže od té doby uběhlo spoustu let a město se změnilo víc, než jsem čekal.

Meda (19): Nenapadlo by mě, že s dědou bude taková legrace. Rozhodl se svištět důchodem na koloběžce

Nedokázal jsem se zorientovat

Ráno jsem si všechno pečlivě připravil. Vnučka měla slavnostní šaty, na zádech nový batoh a já byl pyšný, že vedle mě cupitá. Vydali jsme se pěšky, abychom si užili cestu a povídali si. Jenže po pár ulicích jsem si uvědomil, že už se neorientuju tak, jak dřív. Některé domy byly nové, jiné zbourané.

Řekl jsem si, že to přece najdu, jen se musím zorientovat. Jenže jsem zabočil špatně. Najednou jsme se ocitli v ulicích, které jsem vůbec neznal, protože tam ještě před několika lety nic nestálo. „Kdy už tam budeme, dědo? Tady moje škola není.“ Snažil jsem se ji uklidnit, ale ve skutečnosti jsem začínal panikařit.

Hodinky ukazovaly, že se blíží čas, kdy měla znít první zvonění. Věděl jsem, že rodiče čekají, že vnučku přivedu včas, aby si užila slavnostní nástup. Já ji ale vedl někam, kde jsem sám netušil, kde jsme. Vnučka začala natahovat a já cítil obrovskou vinu.

Renata (45): Po smrti manžela jsem si konečně začala psát s novým mužem. Ale po čase jsem rychle vystřízlivěla

Musel jsem přiznat svou neschopnost

Nakonec jsem musel přiznat, že jsem zabloudil. Vzal jsem telefon a zavolal dceři. Bylo těžké vysvětlit, že stojím u nějakého supermarketu a nevím, kudy dál. Museli pro nás přijet autem. Do školy jsme dorazili pozdě, když už ostatní děti seděly v lavicích. Vnučka přišla celá rozrušená, s uplakanýma očima a já se cítil jako nejhorší děda na světě.

Šok pro mě nebylo to, že jsem se ztratil, ale to, jak rychle jsem si uvědomil, že doba a město mě předběhly. Cítil jsem se starý a neschopný, i když jsem se tolik snažil. Místo vzpomínky na slavnostní den jí zůstal smutný zážitek z toho, jak bloudila se zmateným dědou.

Další příběhy ze života →

Světlana (39): Dcera zachránila spolužačce život. Okolnosti toho incidentu mi vyrazily dech