Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pro Danu bylo velikým překvapením, když za ní přišel její syn a oznámil jí, že je ženou v mužském těle. Nechápala to a bála se všeho, co bude následovat, aby byla jeho proměna dokonána. V tomhle těžkém období musela ke svému dítěti znovu najít cestu.
Nedávno jsem četla o muži, který se nechal změnit na ženu. Člověk něco takového čte, ale jako by to bylo na jiné planetě – jeho se to netýká. Nenapadlo mě v té chvíli, že uběhne krátký čas a já něco takového budu mít i u sebe doma.
Zažila jsem šok u šálku čaje
Byl to obyčejný večer, seděla jsem v kuchyni a popíjela čaj, když najednou přišel můj syn Martin a tvářil se strašně vážně.
„Co se děje?“ optala jsem se. Nečekala jsem žádná dramata, je slušný, studuje druhým rokem nástavbu na zdravotního bratra, co se tak asi mohlo stát? Jenže jsem si všimla, že se mu docela třesou ruce… Pak se nadechl a spustil: „Mami, musím ti něco říct,“ začal a oči mu těkaly po místnosti. „Já… nezlob se, ale já se necítím být muž. Cítím se být ženou.“
Zamrazilo mě. „Cože? Prosím tě, co tě to napadlo? Vždyť tě znám, nikdy jsi na mě nepůsobil zženštile. Jen jsi asi ještě neměl holku, viď…“ A pak jsem opatrně dodala: „Možná jsi gay?“
Zavrtěl hlavou. „Ne, nejsem. Je to víc než to. Já už takhle dál nemůžu.“
Seděla jsem tam jako přikovaná, s hrnkem čaje v dlaních, a snažila se pochopit, co to slyším od vlastního syna.
Martin byl pevně rozhodnutý
Dny, které následovaly, byly plné hádání i mlčení. Vůbec jsem nevěděla, jak se k Martinovi mám chovat, neměla jsem se ani komu svěřit – vždyť jsem se za něho styděla! A Martinův otec, se kterým ovšem nežijeme, zatím nic netušil. Asi si Martin myslel, že budu mít víc pochopení, ale pochopení k čemu?!
„Nechceš si ublížit, že ne?“ naléhala jsem na syna. „Sice by se mi nelíbilo, kdybys nosil ženské šaty, ale proboha, jen ne operaci, hormony! Tohle není hra, z toho není cesta zpět!“
Podíval se na mě tvrději, než jsem byla zvyklá. „Už jsem začal. Beru hormony. Je to moje tělo, mami. Já vím, kdo jsem.“
„Ale vždyť jsi zdravý, silný kluk! Proč tohle děláš?“
„Už jsem ti to řekl,“ odpověděl suše. Chtěla jsem ho obejmout, říct mu, jak ho mám ráda, a přitom jsem cítila, jak moc s ním nesouhlasím. Bolelo to. Moc.
Musím to přijmout
Dostala jsem se do diskuse sama se sebou. „Selhala jsi jako matka? Udělala jsi něco špatně? Málo sis ho všímala? Měla jsi na něho moc velký vliv?“ opakovala jsem si pořád dokola. A pak najednou za mnou Martin přišel, sedl si vedle mě a potichu řekl: „Mami, bojím se, že mě přestaneš milovat.“ Namítla jsem, že to určitě ne, ale že je pro mě těžké jeho rozhodnutí přijmout.
„Budeš muset, mami. A můžeš se mnou jít ke specialistovi, všechno ti vysvětlí. I k psychologovi, když budeš chtít. Udělám všechno pro to, abys mě pochopila a držela mi palce.“
Pohladila jsem ho. Mého chlapečka, ze kterého je už muž a který touží být ženou. Usmál se: „Nemusíš tomu rozumět. Jen buď se mnou.“
Sedli jsme si vedle sebe a já ho konečně objala. Bylo mi jasné, že se budu muset učit být matkou dcery, zkrátka přijmout jeho pravdu. Protože rozhodně nechci přijít o vlastní dítě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
