Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Pozvání do talkshow Na kafeečko přijala zpěvačka Marta Jandová. Ta ve své nové knize otevřeně promluvila o preventivních zákrocích, které podstoupila před šesti lety, aby tak snížila riziko propuknutí rakoviny. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou zpěvačka zpětně hodnotí, jak důležité pro ni bylo odstranění prsou a vaječníků, nebo proč se rozhodla zahnat touhu po druhém dítěti.
Zpěvačka Marta Jandová (50) se musela ve svých sedmnácti letech vyrovnat se smrtí maminky Jany (†45), která zemřela na rakovinu vaječníků, ale také se smrtí bratra Petra (†33). Po sérii testů se před šesti lety rozhodla pro preventivní odstranění prsou i vaječníků, aby tak zabránila případnému rakovinnému bujení.
Ještě předtím ale s manželem, gynekologem Miroslavem Vernerem, zvažovala početí druhého dítěte. "Když se nám po Marušce nedařilo miminko – nebo to předčasně skončilo – tak jsem asi ve svých 42 letech říkala manželovi: „Hele, nezkusíme to IVF aspoň jednou?“ Nakonec tuto variantu zavrhli právě proto, aby zpěvačka nebyla vystavena zvýšenému riziku vzniku rakoviny.
Marta Jandová nad preventivními zákroky neváhala
Před šesti lety jsi podstoupila jeden preventivní zákrok. Jak dlouho trvá se s něčím takovým vyrovnat?
Asi celou dobu.
Už je to srovnané?
Je. A musím říct, že jak jsem se toho svého coming outu bála, tak mi to strašně pomohlo – dostala jsem se mnohem dál a jsem s tím naprosto v míru. Bylo to těžké na začátku, ale věděla jsem, do čeho jdu. Jela jsem za paní doktorkou do Brna a ta mi všechno vysvětlila, protože jsem o tom nic nevěděla. Její první otázka byla: "Proč jste přišla až teď?" Byla jsem ráda, že jsem to nemusela řešit ještě před mateřstvím, asi by to bylo o trochu komplikovanější – ale také to jde, všechno jde.
Vyhodnocení krve trvá asi dva nebo tři měsíce, což je dlouho, ale dozvěděla jsem se možné cesty: Za prvé nechat to být a doufat, že člověk neonemocní – když už máš BRCA, tak jsi hlídaná jako onkologický pacient a docházíš k onko-lékařům. Druhá možnost je radikální, a jiná pro mě nepřicházela v úvahu. Měla jsem asi 60% riziko, že onemocním rakovinou vaječníků, která je docela záludná a odhaluje se většinou pozdě, navíc se dole špatně léčí. Umřela mi na to maminka.
Na stejný typ rakoviny?
Přesně tak. Umírala hrozně, trpěla asi dva nebo tři roky, dokud to její tělo absolutně nezvládalo. A to člověk nechce, když to vidí u své milované osoby. "Mám 60% šanci, že to dostanu!" V případě prsou to bylo 80–90 %.
Do nemocnice jsem chtěla jít sama, říká Marta Jandová
No, tak to bylo skoro jisté.
Byla to skoro tutovka. Dokonce mi pan doktor po operaci řekl, že byla místa, kde tkáň vypadala zvláštně. Bůh ví, co by z toho bylo – třeba nic? Stejně jsem přemýšlela o tom, že bych si prsa chtěla nechat zmenšit, protože mě to trápilo a bolela mě záda a hlava. Do ničeho se nevejdeš, lidé ti říkají, že jsi tlustá... za stolem jsou vidět jen prsa a nikdo neví, co je pod ním. "Paní Jandová, vy nejste vůbec tak tlustá, jak vypadáte v televizi!"
Ale to je pořád lepší varianta!
Také čekají, že mám metr osmdesát, byť mám metr šedesát tři a nejsem tak tlustá. Ale bála jsem se. Vaječníky člověk nevidí, jen je cítí. Celý život jsem měla opravdu hroznou menstruaci, která trvala dlouho a trpěla jsem velkými bolestmi, včetně zad, břicha a špatné nálady, takže jsem se těšila, že menstruaci mít nebudu a bude mi fajn. Opravdu jsem trpěla.
Našla jsi si krásnou výhodu.
Musíš si najít nějakou výhodu! Do vinohradské nemocnice jsem šla sama. Bydlíme kousek nad ní, takže jsem si v dešti sama sešla. Manžel mě chtěl odvézt: "Ne, potřebuju se s tím sama srovnat." Paní doktorka se zeptala, jak mi je: "No, není mi zrovna nejlépe." "Prosím vás, odevzdáte vaječníky, dělohu a jdete zase domů. Co?" Bála jsem se chvíli před operací, ale dali mi nějaký prášek na spaní. Při anestezii jsem se naučila říkat: "Tak jo, tak já si představuju, že poletíme na nějaký ostrov, beru vás všechny s sebou! Ležím na pláži, svítí sluníčko..." Probudila jsem se na intenzivní jednotce, kam přišel pan doktor: "Jak ti je?" "Asi dobře!" "Sestři, uberte jí ty léky..." Byla jsem úplně sjetá, moje tělo reagovalo až moc.
S novými prsy se Marta dlouho nevyrovnala
Jak to bylo dál?
Potom přišla prsa. "To, co ti vezmu, ti vrátím zpátky v implantátech," říkal doktor. Protože pokud nejste nemocní, můžete mít implantát hned. Pokud tam najdou nádor, tak to nejde a lepší nejprve chodit na kontrolu. Myslím, že teprve po dvou letech si žena může nechat dát implantát. Ale já jsem mohla hned, protože jsem neměla nádor a rakovina u mě nepropukla. "A nešlo by menší?" Takže mi dal menší, než jsem měla před tím. Našla jsem si tedy na téhle operaci pozitivní to, že mi od té doby všichni říkali, jak jsem zhubla, byť se mi za těch šest let zase vycpala prsa tukem.
Myslím, že to všichni chápeme.
Prsa pro mě byla nejvíc. U mužů říkáme, že jsou horňáci, nebo dolňáci. Nikdy jsem je neukázala, nepřijala jsem ani nabídku do Playboye. Ale pokud šlo o lásku, prsa u mě hrála velkou roli. Najednou jsem věděla, že mi z nich něco vyndají a zase nandají. Koukala jsem se na ně a dlouho mi to trvalo, už to nebyla součást mého těla.
Přišla sis méně sexy?
Jo. Řekla jsem si, že mám manžela, který mě miluje a asi mě neopustí. U nového chlapa bych se asi styděla. Ale je to úplná blbost! Někdo mi napsal: "Ale u těch prsou se dá rakovina rychle najít..." Jenže já jsem nechtěla, aby to propuklo. Jednou onko-pacient, pořád onko-pacient. Vidíš svoji milovanou osobu, jak trpí pod chemoterapiemi, a zároveň máš sama možnost to neprožít.
Jsem to pořád já. Nemůžeme si odřezat všechno – mám ještě zvýšené riziko rakoviny kůže a tlustého střeva. Ale chodím pořád na kontroly, jak na znaménka, tak na kolonoskopii. Nechávám se tedy přispávat, ale to nevadí.
Zásadně přispávat! S tím souhlasím.
Můj brácha dlouho nechtěl k doktorovi, když se mu nemoc vrátila. Tušil, že mu v hlavě roste nádor. Když tam přišel, tak bylo pozdě a doktor říkal, že už se to nemůže operovat, protože je to tkání celé prorostlé. Bratr tenkrát plakal a říkal: "Kéž bych přišel dřív a dalo se to zachránit." Možná by tady byl s námi, možná ne – člověk nikdy neví. Neměli bychom brečet až ve chvíli, kdy je pozdě. Prevence je fakt strašně důležitá.
Navíc máš dceru.
Hlavně kvůli ní jsem to udělala.
Dcera Maruška se nedočkala sourozence a je to dobře
Odstraněním vaječníků ses dostala do přechodu. Klimakterium je velký strašák, byť se to začíná zlepšovat a mluvíme o tom.
Samozřejmě, že pokud ti vezmou vaječníky a hormony se neprodukují, může to být drsné.
Ale na tobě to není vidět.
Protože beru hormony, které by normálně vytvořily moje vaječníky. Nevím, jak dlouho, ale chtěla bych je brát do sta let. Jak stárneme, tak vaječníky produkují stále méně a méně hormonů, zatímco já si dám každé ráno stejnou dávku. Někdo mi říkal, že v Jižní Americe berou ženy hormony strašně dlouho, protože vypadají mladší.
Není to naopak rakovinotvorné? Říká se to třeba o IVF.
Protože tě hodně napíchají hormony v jednu chvíli, což normálně ve svém těle nemáš.
Tohle by ti také neudělalo dobře, že?
Chvilku jsem o tom přemýšlela. Když se nám po Marušce nedařilo miminko – nebo to předčasně skončilo – tak jsem asi ve svých 42 letech říkala manželovi: „Hele, nezkusíme to IVF aspoň jednou?“ Pořád jsem měla dost folikulů, byť v tom věku netušíme, jaké byly kvality. Konzultovali jsme to s manželovým nejlepším kamarádem, který je stejně jako on gynekolog, udělali mi testy a říkal: „Bylo by to málo muziky za hodně peněz.“
Jsem nakonec ráda, že jsme to neudělali. Možná by ta rakovina propukla ještě předtím, než by se ke mně dostaly výsledky – a to bych fakt nechtěla. Stále dostávám hodně zpráv od žen, které to mají za sebou, před sebou, nebo jsou v procesu. Jedna mě hodně zasáhla – paní mi napsala, že první operaci stihla, druhou bohužel ne a teď už chodí na chemoterapie. Přála by si to vědět dřív, aby to nemusela prožívat, protože má doma pětileté dítě.
Hodně z nás teď bude žádat své gynekology o testy na BRCA.
V tom je trošku problém. Pokud nemáš dva přímé případy rakoviny v rodině, tak si to musíš hradit sama. Není to úplně levné a nevím, kolik to stojí. Tvůj lékař by tě měl na testy poslat, pokud je rakovina v rodině. Ale spousta lidí to nevěděla a je lepší si to zjistit, pokud je nějaká šance jít na testy. Jsou pro pojišťovny strašně drahé a nechtějí je dělat někomu, u koho to není pravděpodobné. Pořád máme více případů rakoviny, která vzniká mimo BRCA. V životě se ti to stane, i když k tomu nemáš žádné dispozice.
Takže předpokládám, že jednou budeš na testy posílat svoji dceru.
Budu, půjde automaticky. Je to padesát na padesát, ale u ní víme, že to nebude po mně. Ukončili jsme tím ten náš rodinný průšvih – po tatínkovi má alergii a zuby, takže snad si ode mě zdravotně nic nevzala.
O čem dalším promluvila Marta Jandová:
- Jak dlouho trvá napsat knihu
- Jaký byl pro ni syndrom slavného rodiče
- O kariéře v Německu
- Jak prožívala období "sex, drogy a rock'n roll"
Na unikátní rodinné fotografie z knihy Marty Jandové se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
