Iva (56): Moje snacha je věčně nespokojená. Svoji negativitu přenáší na celou rodinu a už mi leze na nervy

Když mi Honzík řekl, že se bude ženit, bylo mi čerstvých padesát let. Vůbec jsem se nezlobila – měl už přes třicet, a naopak jsem se na snachu a vnouče těšila. Brzy jsem ale byla zklamaná, protože snacha Ilona je neštěstí samo. Všechno vidí černě…

Dana (58): Snachu jsem přijala jako vlastní dceru a dala jí klíče od domu. Olitovala jsem to

Nebe bez mráčku, nálada zamračená

Poprvé jsem Ilonu viděla u nás doma na obědě, Honzík nám ji přivedl ukázat – byl na svoji známost jaksepatří pyšný a po straně se mi přiznal, že by se už rád usadil. Mně se Ilona na první pohled líbila, byla tichá, trochu vážná, moc se neprojevovala… Jenže jen do té doby, než se osmělila a otevřela pusu.

„To počasí je hrozné,“ houkla, když jsme seděli na zahradě. „Kdy už bude pořádné léto?“
Podívala jsem se na modré nebe. „Vždyť je krásně,“ oponovala jsem jí.
„No… zatím. Ale určitě se to brzy pokazí. Je mi zima…“

Připisovala jsem to momentální náladě a netušila jsem, že to, jak nahlíží na věci kolem sebe, je její životní styl.

Barbora (63): Vnučkám platím drahou školu z důchodu a úspor. Syn se snachou mi nepřispějí ani korunou

Všechno je špatně

Po svatbě se mladí nastěhovali k nám do domku. Místa moc nemáme, ale zvládnout se to dá. Brzy jsem si všimla, že Ilona vidí problém úplně ve všem. Pokoj byl malý, sedačka stará, za oknem stíní ořech, sousedka ji nepozdravila… a tak dál a tak dál.

Když se pak narodila dcerka, myslela jsem, že ji mateřství trochu rozveselí. Ale nestalo se. Právě naopak, problémy a negativní jevy v Ilonině okolí se ještě znásobily.

„Malá dneska zase špatně spala,“ stěžovala si téměř každý den. „A já taky. Ta lampa na ulici nám svítí přímo do postele, jak pak můžu spát?“ přidala za pár dní ke své obvyklé litanii.
„Zvykneš si,“ uklidňovala jsem ji. „A na okno koupíme závěsy.“

Koupila jsem je, ale dozvěděla jsem se, že jsou moc křiklavé – a že stejně nepomohly.
Nejvíc mě začalo mrzet, že tu její náladu přebíral i můj syn. Býval to veselý kluk, který byl samá legrace, teď si k Iloninu stěžování občas ještě přisadil. Nechápala jsem, jestli je to proto, že je opravdu něco špatně – lampa, závěsy, počasí – nebo že já naopak dělám z komára velblouda?

Božena (63): Snacha se po rozvodu ukázala jako dravá saň. Zneužila naši dobrotu a pak nás veřejně potopila

Nenechám se stáhnout dolů

Celý život jsem optimistka. Myslím si, že je lepší vidět sklenici poloplnou než poloprázdnou. A přitom se se mnou život nemazlil, neměla jsem na růžích ustláno jako dnešní mladí; můj syn i snacha si rozhodně nemůžou stěžovat.

Kvůli malé se snažím udržet doma dobrou náladu. Často ji hlídám a dělám všechno proto, abychom se spolu smály.

Zato Ilona se nijak nezměnila. A nejhorší je, že jsem si všimla, že nehudruje jenom všeobecně na všechno kolem sebe, ale nedokáže ani nic pořádně udělat, aby u toho nenadávala.

„Ten koláč mi nenakynul, do háje, já se na to můžu vykašlat!“ zaslechla jsem zpoza pootevřených dveří. „Proč mi nejde otevřít ta skříňka…“ slyším ji téměř křičet – neslušná slova, která dodala, nebudu ani opakovat.

Zjistila jsem, že Ilona je nejen negativní, ale i zlostná. Nevím, jestli byla taková i tehdy, když jsem ji poznala, nebo jestli ji ubíjí mateřská a péče o dcerku a domácnost, ale jsem z toho smutná.

Koho si to můj syn vzal? Jak bych ji mohla změnit? Co můžu udělat pro to, aby Ilona neviděla svět kolem sebe černě?

Jitka (30): Moje tchyně si přála vnučku, ale já mám dva syny. Kvůli tomu mě úplně odepsala a nechce mi pomáhat

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].