
Anna se těšila na roli babičky na plný úvazek, jenže nerespektování pravidel ji stálo důvěru rodiny. Přednost před ní nakonec dostala cizí chůva.
Vždycky jsem snila o tom, že se budu starat o vnoučata. Můj syn Michal a snacha Lucie s rodinou dlouho otáleli, protože chtěli nejdřív budovat kariéru. Slibovala jsem si, že nebudu ta tchyně z vtipů, která všem mluví do života, a tak jsem trpělivě čekala. Před dvěma lety se nám konečně narodila vnučka Eliška. Když jsem to malé stvoření poprvé vzala do náruče, zaplavilo mě nepopsatelné štěstí a okamžitě jsem Lucii nabídla pomoc. Snacha je sice skvělá v práci, ale v domácích pracích a péči o miminko mi přišla trochu bezradná, a tak jsem k nim do pražského bytu docházela každý den, abych ji zastoupila a ona si mohla odpočinout.
Stala jsem se babičkou na plný úvazek
Zpočátku byla Lucie vděčná a říkala mi, že jsem poklad. Postupem času, jak Eliška rostla, však začalo docházet k prvním neshodám. Lucie mě neustále kritizovala za to, že malou moc rozmazluji a nedodržuji její přísná pravidla z výchovných příruček. Já jsem si ale myslela své – takové malé dítě přece ještě nepotřebuje zákazy, ale hlavně lásku.
„Vím nejlépe, co Eliška potřebuje, nepotřebuji na to knížky,“ říkala jsem si v duchu a dál dělala věci po svém, i když jsem Lucii navenek odkývala, že její pravidla chápu. Netušila jsem, že tato drobná rebelie bude mít takové následky.
Snacha se začala zlobit
Když se Eliška blížila ke dvěma letům, Lucie oznámila, že se musí vrátit do práce, protože Michalův plat na splácení hypotéky a vysoké náklady na život v Praze nestačí. S radostí jsem jim navrhla, že za dva měsíce odcházím do důchodu a o vnučku se postarám, čímž jim ušetřím peníze i starosti. Čekala jsem vděk a nadšení, ale místo toho nastalo trapné ticho. Pak mi Lucie oznámila, že už našli profesionální chůvu. „Vážně jste si najali cizí ženu, když já budu mít čas?“ ptala jsem se šokovaně a cítila, jak se mi do očí tlačí slzy.
Syn se mě snažil uklidnit řečmi o tom, že si v důchodu mám užívat výletů a neodpovídal na mé přímé otázky. Nakonec to byla Lucie, kdo řekl pravdu narovinu. Vyčetla mi, že ji vůbec neposlouchám a schválně dělám opak toho, co si přeje. Připomněla mi čokolády, které jsem Elišce dávala tajně za jejími zády, i to, jak jsem ignorovala odpolední spánek jen proto, že si vnučka chtěla hrát. „Nechci, aby z ní vyrostla rozmazlená princezna, která si pláčem vynutí cokoli,“ prohlásila snacha a dodala, že chůva bude jejich pravidla respektovat lépe než já.
Nohy se pode mnou podlomily
Cítila jsem se hrozně dotčená. Jak mohli dát přednost cizí osobě jen kvůli pár sladkostem a posunutému spánku? V afektu jsem vstala a odešla, aniž bych se ohlédla. Hned jsem jela za svou nejlepší kamarádkou Hanou, aby mě podpořila v tom, jak jsou ke mně nevděční. Hana mě sice vyslechla, ale k mému zděšení se postavila na jejich stranu. Řekla mi, že Lucie má pravdu – dítě potřebuje jasný řád, a pokud ho babička nerespektuje, stává se pro rodiče nespolehlivou vychovatelkou. „Jako babička jsi skvělá, ale jako chůva jsi příliš měkká,“ uzavřela to Hana.
Od té doby o slovech své přítelkyně i snachy přemýšlím. Na jednu stranu mě láká představa svobodného důchodu, o kterém mluvil Michal, ale na druhou stranu mi Eliška hrozně chybí. Sedím doma, koukám na fotky a bije se ve mně hrdost s touhou po vnučce. Možná bych měla zavolat a omluvit se, ale stále v koutku duše doufám, že tu chůvu nakonec propustí a pochopí, že babiččina láska je víc než všechny příručky světa.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




