Jitka (30): Moje tchyně si přála vnučku, ale já mám dva syny. Kvůli tomu mě úplně odepsala a nechce mi pomáhat

Když jsem se před několika lety provdala za Radima, myslela jsem si, že s jeho maminkou, mou tchyní Lidmilou, budu mít dobrý vztah. Byla jsem vystrašená všemi těmi příběhy o hrozných tchyních, a tak se mi řádně ulevilo, když se Lidmila ukázala být velmi příjemnou paní.

Alena (50): Celý život jsem držela rodinu pohromadě. Stačila jedna večeře a všechno se zhroutilo

S tchyní jsem měla mimořádný vztah

Trávily jsme spolu mnoho času již před svatbou, často mě zvala domů na kávu a posezení na terase, pekla mi dobré buchty, dávala zavařeniny. Nikdy jsem od ní neslyšela zlého slova, respektovala mě a respektovala také můj vztah s Radimem. Byla jsem za ni opravdu ráda a byla jsem šťastná, že máme vztah skoro jako matka a dcera.

To se ale změnilo v momentě, kdy jsem otěhotněla. To jako kdyby se všechno obrátilo naruby. Lidmila byla naprosto nadšená, když jsme jí novinku sdělili.

„No to je skvělé! Už jsem se nemohla dočkat, až budu babičkou,“ jásala a objímala nás, „bude to určitě překrásná holčička. Už se těším, jak jí budu plést šatičky.“

„Mami, my ale ještě nevíme, jestli to bude holčička, nebo chlapeček,“ pousmál se můj manžel a vzal mě za ruku. Lidmila ale jenom zavrtěla hlavou a pohrozila nám prstem.

„Opovažte se mít kluka! Těch jsem si už užila až až. Vychovala jsem tři syny, mám samé bratry… umřela mi maminka, takže jsem celý život strávila jenom s tátou. Tak si na stará kolena zasloužím trošku té dívčí energie.“

Eva (32): Manžel mi tvrdil, že na stavbě našeho domu řeší opravy. Ve skutečnosti si tam vybudoval hnízdečko pro jinou ženu

Řekla mi, že musím mít dceru

Myslela jsem si, že to myslí jako legraci, nebo alespoň s nadsázkou, postupně se ale začalo ukazovat, že vůbec. Už od momentu, co jsem byla ještě v nízkých měsících, nakupovala holčičí oblečení a hračky. Pořídila nám celou růžovou výbavičku, všechno s mašličkami, motýlky a princeznami. Neustále básnila o tom, jak se těší na to, až bude se svou holčičkou chodit ven, česat jí vlásky a hrát si s panenkami. Když jsme jen zmínili možnost, že to bude kluk, urazila se a nechtěla o tom ani slyšet.

„Prostě porodíš holku a basta,“ říkala mi a já jsem v ní neviděla ani kousek té přívětivé ženy, kterou byla dřív. Začala se ke mně chovat jako k pouhému inkubátoru a hlavně jako kdybych mohla pohlaví ovlivnit. Chtěla po mně, ať provádím různé rituály, jím bylinky a podobně, abych měla holčičku a obecně mi dělala velmi nepříjemně. Cítila jsem se pod hrozným tlakem. Co když se mi holčička nenarodí? Zavrhne mě pak? Přijdeme o náš krásný vztah?

David (48): Místo radosti z nového domu řešíme vlnitou podlahu. Developer nás podvedl

Narodil se mi syn

Pak přišel termín porodu a s ním i velké odhalení. Pohlaví jsme si na prohlídkách říct nenechali a rozhodli se vše nechat až na poslední chvíli. Moje obavy se naplnily a narodil se mi chlapeček. Byl krásný a zdravý a já jsem po chvíli zcela zapomněla na to, jak mi moje tchyně vyhrožovala. Když jsme jí radostnou novinu volali, byla jsem štěstím bez sebe.

„Lidmilo, máme chlapečka,“ smála jsem se do telefonu, „pojmenovali jsme ho Radim po tatínkovi a je krásný a zdravý…“

Než jsem stihla větu dopovědět, Lidmila mi telefon položila. A od té doby už nikdy nebylo nic, jako dřív. Začala se ke mně chovat hrozně, vyčítala mi, že mám syna, a ne dceru.

Veronika (33): Moje nejlepší kamarádka byla na dně, tak jsem jí půjčila sto tisíc. Dnes dělá, že mě vůbec nezná

Vyčítala mi, že nemám holku

„Měla jsi dělat to, co ti říkám,“ lamentovala, když jsme po šestinedělí přišli na návštěvu, „teď mám místo holky dalšího chlapského haranta. To je tedy skvělé.“

„A nechceš si ho alespoň pochovat? Pořád je to tvůj vnuk,“ nabídla jsem jí dítě s nadějí, ona mě ale prudce odstrčila.

„Kluka si nech, s tím nechci mít nic společného. Já chtěla holčičku.“

Doufala jsem, že ji zloba přejde a že si uvědomí, že odmítá své vnouče, to jsem se ale spletla. Odmítla jakékoliv hlídání, nechtěla mi nijak pomoct. Když jsem jí volala, že si jen potřebuji dojít na nákup a že Radim je v práci, jestli by jen na hodinu pohlídala, vysmála se mi.

„Já už jsem vychovala tři kluky. O dalšího se rozhodně starat nebudu.“

Jana (42): Přítel mě vyměnil za jinou a pak prosil o druhou šanci. Kvůli dětem jsem mu málem uvěřila

Odmítá se zapojit do života svých vnuků

A tak to šlo dál, nic ji neobměkčilo. Když jsem pak otěhotněla podruhé, vysvitla v ní špetka naděje a chvíli se starala. Když jsem ale porodila druhého syna, urazila se snad ještě víc. A od té doby se s námi prakticky nebaví. Pro mé kluky vůbec není babičkou, sotva je někdy vezme na zmrzlinu a mám pocit, že je vyloženě nemá ráda.

Mnou začala naprosto opovrhovat, protože jsem jí nebyla schopná dát vnučku. Hrozně mě to mrzí a přijde mi to neskutečně nefér. Moji synové jsou hodní, dobře vychovaní a rozhodně nejsou jen kvůli svému pohlaví horší, než holky. Přijde mi to od mé tchyně povrchní a kruté. Doufám, že ji jednou dojde, jaké je to od ní příkoří a začne se chovat jako správná babička.

Hana (67): Po smrti manžela jsem se bála návratu na zahradu. Díky pomoci souseda jsem tam ale našla klid a naději

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].