Adriana (28): Provdala jsem se za hodného kluka, který mi neimponuje. Trapné výročí svatby mě v tom jen utvrdilo

Byl na mě hodný. Tomáš. Věděla jsem, co od něj můžu čekat. Na rozdíl od Filipa, který si dělal, co chtěl, a po našem rozchodu se prostě někam vytratil. Tím spíš jsem se rozhodla vdát za Tomáše, ale nebyla jsem si jistá, že to doopravdy chci.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (27): Nikdy jsem neplakala nad rozchodem se svojí první láskou. Když jsem ho ale uviděla na radnici s jinou, bylo mi do pláče

Tomáš nebyl ten pravý, ale ten správný

Všichni mi říkali, že Tomáš je ideální partner. Klidný, spolehlivý, pracovitý, slušný. „Toho si nenech ujít,“ opakovali unisono máma, táta a koneckonců i moje kámošky. A já si v duchu říkala: „Jo jo, mají pravdu – akorát je trochu nudnej…“

Po rozchodu s nespolehlivým Filipem jsem si ale říkala, že už nechci žádné drama. Žádné hádky uprostřed noci, žádné mizení na víkend bez vysvětlení. Tomáš byl pravý opak. Vždycky přijel včas, přinesl kytku, a hlavně se zajímal o to, jak se mám, co mi chybí, co bych potřebovala… Po roce randění mě požádal o ruku. Vyrazilo mi to dech – dneska? Žádat o ruku?! A možná, že i proto jsem odpověděla: „Ano.“

Svatba byla krásná. Lidé plakali dojetím, rodiče zářili, kamarádky mi šeptaly, že bych měla být šťastná. A já se usmívala a těšila se, jak si budeme krásně žít. To, že jsem Tomáše vlastně nemilovala, mi v té chvíli nepřišlo důležité.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (34): Odjela jsem s kamarádkou na filmový festival a zažila pořádný trapas. Nakonec se z toho vyklubala svatba

Překvapivý návrat dávné lásky

Bydlení jsme měli zařízené, peníze slušné, večery probíhaly u televize, občas jsme jeli výlet. Naše první dovolená se rozuměla samo sebou u moře. Tomáš se snažil. „Chceš kafíčko?“ ptal se mě každé ráno. „Dík,“ odpovídala jsem automaticky. Čím dál víc jsme si uvědomovala, že mě nevzrušuje. Ale ani neštve. Prostě vedle mě byl.

Občas jsme měli sex. Nebyl špatný, ale tak nějak povinný. A já se přistihla, že při něm myslím na jiného. Na Filipa. Tomáš asi něco tušil, viděla jsem na něm, že ho to, že se nikdy pořádně nerozjedeme, trápí, ale na nic se neptal. Jen se na mě někdy díval trochu moc dlouho, jako by čekal, že se konečně rozhoupám a vypadne ze mě, v čem je problém.

A pak mi Filip napsal: „Jsem zpátky v Praze. Myslel jsem na tebe. Jak se máš?“ Zírala jsem na displej a byla naštvaná na celý svět. Na něho, že mi napsal, sebe, že mu chci odepsat, i na Tomáše, který mi začal najednou vadit. Vadil mi způsob, jak dává ruce do kapes, i to, jak se pořád stará. To na mě taky nemůže být někdy zlej?!

Mohlo by Vás zajímat:

Jasmína (35): Nová partnerka mého bývalého muže musí být neskutečná zoufalka. Odpustila mu nevěru a už se zase vodí za ruce

Trapné výročí svatby

A bylo tady, první výročí naší svatby. Tomáš připravil večeři, zapálil svíčky a já jen tak seděla u stolu, dívala se na něj a bylo mi ho líto. A taky mě štvalo, že se tak snaží a že mu nedokážu říct, co se ve mně děje.

„Už je to rok,“ usmál se. „Šílený, jak to uteklo, viď?“ Přikývla jsem a mlčela. A pak to přišlo: „Jsi šťastná?“ Měla jsem chuť říct mu pravdu, ale zbabělost mě zase dohnala – a tak jsem jenom přikývla. Tomášovi bylo evidentně jasné, že se něco děje, ale jeho vychování a takt mu nedovolily na mě naléhat. A já jsem přijala zlatý náramek, snědla dort, opila se proseccem a dopřála mu úžasný sex, protože jsem celou tu dobu myslela na Filipa.

Pak Tomáš usnul a já zírala do tmy, bezradná a smutná. Přála jsem si, aby mě někdo popostrčil, aby se stalo něco, co rozhodne za mě. Ale bylo mi jasné, že rozhodnout se, co dál, budu muset jen já sama.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Stella (29): Šla jsem na výstavu fotek z války. Na jedné z fotek jsem našla svého dědu v šokující póze