Sedmnáctiletá Simona Bubeníčková přivezla z paralympiády 4 medaile: Věřím, že zrak mi vrátí moderní medicína

Paralympionička Simona Bubeníčková (17) přišla o zrak před třemi lety, přesto se letos na jaře dočkala velkého úspěchu na italské paralympiádě. S trasérem Davidem Šrůtkem přivezla do Česka celkem 4 medaile: 3 stříbra a 1 bronz ze dvou sportů - para běžeckého lyžování a para biatlonu.

Jak vypadá její běžný den? „Tréninkový plán mám napsaný na týden. Ráno chodím normálně do školy a od čtyř nebo od pěti mám trénink, který zabere asi dvě hodiny plus regenerace. Pokud škola není, tak mívám tréninky i dvakrát denně, stejně tak na soustředění,“ popisuje v našem rozhovoru, který probíhal na prezentaci nové běžecké obuvi Salomon, jejíž je patronkou. „Dobré boty jsou pro mě důležité, protože v nich trávím celý den a potom jsem v nich také na tréninku. Pohodlí je nejdůležitější. Vybírám je hlavně podle tlumení, a na sport mám raději měkčí boty, které jsou hlavně lehké.“

Doporučené video: Talkshow LifeeTalk s fotbalistkou Kateřinou Svitkovou

Simona Bubeníčková nevidí, přesto vyhrává

Čtyři medaile z paralympiády jsou pro Simonu hlavně velkým zadostiučiněním. „Nemyslím, že by ze mě byla celebrita, k tomu mám ještě hodně daleko. Ani to nechci. Ale otevřely se mi dveře k mnoha příležitostem a asi budu mít víc možností, co se týká přípravy na další sezóny,“ pochvaluje si rodačka z Náchoda.

Zároveň může být skvělou inspirací pro všechny sportovce, které zranění mohlo vyřadit ze hry. „Věřím, že pokud jsou to opravdu sportovci tělem i duší, tak jimi také zůstanou. Samozřejmě bude potřeba podpora okolí, která pro mě ze začátku byla hodně důležitá a je důležitá stále. Ze začátku není jednoduché si na zdravotní omezení zvyknout a najít nějakou možnost, jak ten sport dělat,“ vzpomíná Simona, která se se zrakovou vadou nenarodila a slepotu musela ve svých čtrnácti letech přijmout.

Přizpůsobila tomu jen styl svého tréninku. „U mě nepřipadalo v úvahu, že bych se sportem přestala, ani jedna taková myšlenka nepřišla. Vždycky jsem spíš řešila praktickou stránku věci, jak ten sport dál dělat. Samozřejmě, že je to těžké, ale věřím, že v tom nejtěžším období je to právě sport, co člověku může pomoct,“ vzkazuje dívka ostatním. „Můžete se u něj odreagovat a zapomenout.“ Zároveň radí obklopovat se zdravými kamarády, nejen těmi s hendikepem. „Když si kolem sebe najdete zdravé kamarády, kteří vás podpoří a začnou sportovat s vámi, tak je to fajn. Já také nejsem pořád zapojená jen v kolektivu hendikepovaných a častokrát úplně zapomenu, že nějaký hendikep mám.“

Kateřina Svitková o menstruaci v ženském fotbalu: Mladší hráčky se dřív styděly říct si o vložku

Mít za trenérku ženu je pro Simonu výhra

Po zhoršení zraku změnila Simona také trenéra. „Když jsem začínala s běžeckým lyžováním, tak můj trenér byl David, který je teď mým trasérem. Když před třemi lety vznikla reprezentace paraběžeckého lyžování, tak se mou hlavní trenérkou stala Martina. Ta mi dělá tréninkový plán a objíždí s námi všechny světové poháry,“ vysvětluje jistou změnu ve svém týmu.

Mít za nejbližšího parťáka ženu je podle ní výhra. „Určitě, že když jsem to já jako holka, a mám ženskou trenérku, tak jsme si asi otevřenější a v tom může být také lepší plánování tréninku. Na druhou stranu, chlap má třeba někdy pevnější ruku a možná i větší autoritu,“ přemítá nad prací během tréninků. „Hodně záleží, jak si to sportovec se svým trenérem nastaví a jaký spolu mají vztah.“

Svalnatý biatlonista Tomáš Mikyska má slabost pro sportovkyně a opuštěná zvířata. S příjmením si užil hodně legrace

Simona Bubeníčková věří v moderní medicínu

Většinu jejích fanoušků pochopitelně zajímá, jaká je její budoucí prognóza ohledně zraku. „V tuto chvíli nic takového není, nebo není nic, o čem bychom věděli. Ale já pevně věřím, že se něco vyvine. Já momentálně vůbec nevím, jaká byla příčina té mé ztráty zraku,“ krčí rameny talentovaná sportovkyně. „Věřím, že v budoucnu se věda posune dál a vynaleznou se nějaké léky nebo nová metoda léčby. Vyzkoušeli jsme toho poměrně dost, prošli jsme konzultací s několika docenty, a nikdo nám vlastně nic víc neřekl.“

Olympijské vítězství Simony Bubeníčkové si můžete připomenout prostřednictvím naší fotogalerie.