Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Milada se o loňských Velikonocích rozhodla, že je udělá trochu jinak. Schová velikonoční vajíčka na zahradě a nechá vnuky, aby je hledali. Netušila ovšem, že překvapení zažijí nejen kluci, ale i ona sama.
Velikonoce jsem vždycky milovala, tím spíš, že za mnou na vesnici na svátky přijížděla dcera s rodinou. Bavilo mě chystat pohoštění, péct beránka, barvit vajíčka, chodit na vrbové proutky a plést z nich pomlázku. Loni jsem se ale rozhodla, že naše Velikonoce trochu ozvláštním; to jsem ovšem netušila, co tím sama sobě způsobím.
Rozmísťovala jsem vajíčka po zahradě
Vstala jsem brzy. Kluci ještě spali, což se mi hodilo, protože jsem se chystala dopřát jim pořádnou zábavu. Když jsem byla v nejlepším, ozvalo se za mnou: „Co to děláš, mami?“ Dcera! Nečekala jsem ji, chtěla jsem pobavit i ji a tátu kluků, a tak jsem se otočila a povídám: „Mám pro vás ohromné překvapení, ale musíš mi dát prostor!“ Zasmála se a prohlásila, že jde ještě spát.
Rychle jsem naskládala do košíku obarvená vejce, několik pomalovaných vyfouknutých skořápek a nechyběla ani čokoládová vajíčka. Odplížila jsem se za dům na zahradu, abych je šikovně poschovávala.
Dorazila jsem do manželovy kůlny
Bylo krásné slunečné ráno a já se celá natěšená vrhla do díla. Pomalu jsem chodila od keře ke keři, pak k lavičce – šup dvě vajíčka pod ni, pak k jabloni, kam jsem poschovávala pár vajíček navíc. „Kam ještě?“ přemýšlela jsem, když tu jsem si všimla staré kůlny v rohu zahrady. Byla doménou mého muže, který před pár lety zemřel, a já se tam od té doby neměla chuť ani energii podívat.
„To by šlo,“ řekla jsem si a vydala se k ní. Pod keř hned u jejích dveří jsem šoupla dvě čokoládová vejce v pytlíčku a pak se zadívala na kůlnu. Byla už trochu nakloněná, s oprýskanými dveřmi, které František sliboval opravit, ale už na to nedošlo.
Nevím, co mě to napadlo, ale vzala jsem za kliku – a bylo odemčeno! „No, to by bylo něco pro zloděje,“ zabručela jsem a vešla dovnitř. Čekala jsem nepořádek, ale kromě prachu, který ležel na skříňkách i ponku, byla vzorně uklizená. Všechno bylo tak, jak to můj muž opustil. Nářadí pověšené na háčcích, všude pořádek. Na věšáčku vedle dveří dokonce visela i stará pracovní bunda.
Za skříňkou se skrývalo letité tajemství
Zavřela jsem oči, povzdechla si a zašeptala: „Tak jsem tady, Franto…“ Odpovědí mi bylo ticho. Řekla jsem si: „Holka, neblbni,“ a už koukala, kam bych pár vajíček schovala. Rozhlížela jsem se kolem sebe a nic mě nenapadlo, nakonec jsem dospěla k závěru, že sem kluky radši tahat nebudu. Ještě mají čas na to seznámit se s nářadím, usmála jsem se v duchu.
A jak jsem tak zírala na skřínky, všimla jsem si, že za jednou něco vyčuhuje. Zvědavost mi nedala, sehnula jsem se a vytáhla na světlo malý balíček v igelitu. „Co to je?“ zabručela jsem, a protože se ještě z domu neozýval žádný hluk, na ponku jsem ho rozbalila.
Fotky. A na nich – František. Mohlo mu být tak čtyřicet, pětačtyřicet, takže se to odehrálo před třiceti lety… Ale kdyby jenom on, s ním byla na snímcích fešná blondýna. Úplně nahá.
Strnula jsem, měla jsem pocit, jako by mě uštknul had. Nemohla jsem se nadechnout, srdce mi bušilo… Ale nedalo mi to a znovu jsem se na fotky podívala. V té chvíli jsem si uvědomila, že když jsem byla doma s dětmi, tvrdil mi Franta, že si musí odfrknout s kamarády. Opakovaně. Mě na oplátku párkrát pustil taky. Nikdy jsem ho nepodezírala, neptala se, on mě také ne. Jenže já byla vzorná, ale on???
Odešel náhle, bez rozloučení a bez toho, aby zničil vzpomínky, které nejsou o mně, uvědomila jsem si. „Ne, nechci se na to dívat!“ řekla jsem si rozhodně a balíček letěl do košíku. A pak rovnou do popelnice. Protože hezké vzpomínky na Františka si vzít nenechám.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
