Eva (33): Děti hledaly na zahradě velikonoční nadílku. Našly ale také něco velmi děsivého

Martina (35) nás s dětmi pozvala na novou chalupu, kde se odehrávalo velikonoční posezení pro dospělé a hledání vajíček v zahradě pro děti. Pak se ale přihnala bouřka a moje dcera s pomalovanou kočičí lebkou. Horší už byl jen vzkaz uvnitř „pokladu“.

Mohlo by Vás zajímat:

Patricie (31): Přítel mě vzal na Velikonoce na Moravu. Proběhl výprask, velký trapas a nakonec rozchod

Chtěli jsme netradiční Velikonoce

Upřímně řečeno nemám ráda české pojetí velikonočních svátků. Nikdy jsem je v dospělosti neslavila, ale když nám děti povyrostly, chtěli jsme s manželem přeci jen Velikonoce doma zavést. U nás tedy probíhají rituály ve stylu vítání jara, čteme si biblický příběh a od minulého roku hledáme poztrácená vajíčka. Kamarádka nám totiž ukázala perfektní hru pro děti.

Přijeli jsme k Martině na chalupu, kterou si krátce předtím pořídili. Pozvala několik rodin, děti se všude hemžily a my dospělí si pochutnávali na vajíčkové pomazánce. Později Martina prohlásila, že šel kolem velikonoční zajíček a poztrácel vajíčka, když utíkal před vlkem. Děti dostaly za úkol najít v zahradě všech padesát kraslic, čokoládiček, hraček a jiných dárků.

Vtip byl mimo jiné v tom, že jsme měli skoro hodinu klid a sedli jsme si na terasu, kde pálilo slunce. „Nebojte, některou nadílku jsme schovali fakt pečlivě,“ smála se Martina, když nám nalévala mimózu. Zanedlouho se bohužel přihnal vítr, bouřkové mraky a ozval se hrom. Moc dlouho jsme si neposeděli. Zahradou létalo listí a vypadalo to, že se blíží apokalypsa. Nebo předzvěst něčeho nepříjemného.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): V pronajaté chalupě strašilo. Všichni jsme nakonec raději přespali pod širákem

Chybělo poslední vajíčko

Už jsme chtěli hru předčasně ukončit a jít se schovat do chalupy, když přiběhla moje dcera s vyděšeným výrazem a podávala mi lebku. „Fuj, nesahej na to!“ vykřikla jsem instinktivně. Jenže dcera zřejmě kočičí lebku držela, protože si myslela, že jde o nadílku. Byla totiž barevně pomalovaná.

Martina ji vzala do ruky a podívala se dovnitř. Byla tam totiž krabička a když ji vytáhla a otevřela, našla papír. „Je to dopis,“ hlesla a všichni jsme se lekli. I když já si zprvu myslela, že jde o připravený vtip. Začalo pršet a děti jsme tedy zahnali dovnitř. My dospělí se rozhodli prozkoumat psaní.

„Marti, že je to jen sranda,“ ptala se nervózně kamarádka.

„Kéž by,“ zamračila se Martina a pak nám přečetla děsivý vzkaz bývalých majitelů. Stálo tam, že kdo najde lebku a otevře dopis, stihne ho neštěstí a měl by si na sebe raději dávat velký pozor. Šel mi z toho mráz po zádech. Bývalý majitel chalupy byl po smrti a já se začala těšit domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (68): Na ten předvelikonoční den vzpomínám dodnes. Nehoda se šéfovou mi ukázala, kdo ve skutečnosti jsem

Naštěstí to bylo trochu jinak

Všichni jsme Martinu uklidňovali, neboť ji taková událost mírně pokazila jinak příjemné odpoledne. Je hodně citlivá, věří na duchy a chalupu nechala dokonce před nastěhováním „vyčistit“ od případného zla. „Dělá se to běžně, například v Japonsku. Zakopeš do hlíny na pozemku různé předměty pro štěstí,“ vysvětlovala nám.

Pak se zastavila na kus řeči sousedka a dozvěděla se o našem děsivém velikonočním pokladu. Hned věděla, odkud vítr vane.

„Tak to se omlouvám, ale za to můžou moje vnučky. Není to poprvé, co si takhle z někoho vystřelily. Já jim hned zatnu tipec,“ vzala do ruky telefon. Měla pravdu. Všem se nám ulevilo, i když Martina prý měla ještě pár dní strašidelné sny.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Arnošt (36): Velikonoční pondělí mám moc rád. Je to jediný den v roce, kdy se tchyni můžu pomstít za všechna příkoří

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].