
Petr se po rozchodu na nějakou dobu přestěhoval ke svému tátovi. Vzal sebou i psa, který si tátu okamžitě oblíbil. Petrův otec však nečekaně zemřel a pes se od té doby začal chovat velmi podivně.
Když jsem se rozešel s partnerkou, zeptal jsem se táty, jestli bych mohl nějakou dobu zůstat u něj. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky. A také jsem se pustil do rekonstrukce svého bytu. Měl jsem to vymyšleno tak, že mi bývalku pak nic nebude připomínat.
Bydlení s tátou
Táta měl prostorný byt, takže jsme oba měli dostatek soukromí. Několik měsíců jsme fungovali bez problémů. Večer jsme koukali na filmy nebo jsme si povídali. Bylo fajn strávit zase nějaký čas s tátou.
Společně se mnou se stěhoval i můj pes Max. Táta z něj měl obrovskou radost. Během doby, co jsem byl v práci, ho bral ven na procházky a připadalo mi, že díky němu doslova omládl. I pes si ho zamiloval a často se stávalo, že i když jsem byl doma, Max ležel na pohovce přitulený k tátovi.
Přišel jsem o tátu
Toho osudného rána jsem spěchal do práce. Táta mi řekl, že nebude snídat, protože mu je špatně od žaludku. Nabídl jsem, že ho zavezu k doktorovi, ale jen se pousmál a mávl rukou. „Ale kdepak, to nic není. Jen jeď, ať to stihneš,“ řekl mi.
To bylo naposledy, co jsme spolu mluvili. O pár hodin později mi volal někdo od policie a sdělil mi, že mého otce srazilo auto. Šel vynést odpadky, zřejmě se mu udělalo nevolno a upadl přímo do vozovky. Bohužel zrovna kolem projíždělo nákladní auto.
Max po tátově smrti několik dní jen ležel u vchodových dveří, jako by čekal, že se vrátí. Pořád jsem si vyčítal, že jsem tátu tehdy nepřinutil jít k lékaři. Jeho náhlý odchod mě hluboce zasáhl. A nejen mě.
Můj pes se chová zvláštně
Po pár dnech se Maxovo chování změnilo. Když jsem se vrátil z práce, našel jsem ho sedět uprostřed obýváku, jak nehnutě zírá do prázdného rohu. Promluvil jsem na něj, ale on se dál díval na stejné místo. Začalo mě to znepokojovat. Celý další týden koukal do toho rohu a občas tiše zavrčel. V noci býval neklidný a často se budil, přestože dříve spal jako dudek.
Z mého dříve veselého psa se stalo úplně jiné zvíře. Takový ale byl jenom doma. Jakmile jsme vyšli ven na procházku, byl to zase ten starý, hravý Max. Po návratu domů se však jeho chování okamžitě změnilo. Už jsem to nemohl vydržet a rozhodl jsem se, že se co nejdříve přestěhuji. Raději budu bydlet v bytě, který prochází rekonstrukcí, než zůstávat tady.
Tátův byt prodám a doufám, že u mě doma s Maxem konečně nalezneme klid. Musím říct, že to jeho chování v tátově bytě mě opravdu děsilo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




