Artur (46): Dostal jsem strach. Můj milý pudlík se náhle změnil v agresivního psa

Normálně mě můj pudlík Kofí pořádně naštval. Vůbec netuším, proč se zachoval tak agresivně. Jsem rozvedený a psa jsem si pořídil, abych v bytě nebyl sám.

Dagmar (48): Po rozvodu mi zbyl jen starý pes. Ale já jsem konečně spokojená, vystačíme si dokonale

Můj chlupatý kamarád má vše na světě

Pracuji z domova a od rozvodu jsem trpěl samotou. A tak jsem se rozhodl, že si pořídím psa. Budeme v bytě dva, budu mít důvod chodit na procházky a doufal jsem, že časem potkám ženu se psem, a budeme chodit na výlety. Takže jsem si pořídil pudlíka. Plemeno, co je vhodné pro alergiky. Už pět let mi dělá můj pudlík společnost.

Je to milý a hravý pes miniaturního vzrůstu. Ale je ho plný byt. Tedy jeho hraček. Jediné, co ztroskotalo, byl plán na seznámení. Žádná žena se na mě skrz mého psa nenalepila. Ale zvyknul jsem si. Nějaké krátké vztahy jsem měl, ale vždy to byly krátké epizody, které skončily po pár setkáních.

Drahuška (55): Můj pes mi zachránil život. Dodnes mě z toho zážitku mrazí

Podivné chování psa mě zarazilo

Kofí je v nejlepším věku. Je to dobře rostlý pes s pravidelným pohybem a dobrou stravou. Spíme spolu v posteli. Třikrát denně chodíme na procházku, a když Kofí chce, pustím ho i pod peřinu, kde mi leží u nohou. Jenže minulý týden jsem se díval na televizi a Kofí ležel vedle mě na peřině.

Chtěl jsem posunout peřinu a lépe se přikrýt. Kofí ležel a díval se na mě. Sáhnul jsem rukou pod jeho tělo a chtěl jsem s ním pohnout. Jenže můj pudlík na mě začal cenit zuby a vrčet. Vynadal jsem mu a rázně mu přikázal, aby se zvednul. Neudělal to, a navíc, když jsem na něj opět sáhnul, tak opět vrčel. Zle. Agresivně cenil zuby.

Petr (38): Můj pes mě děsí. Po smrti mého táty kouká do rohu v obýváku a vrčí

Můj úlek byl silný a já se bál

Neuměl jsem situaci řešit. Chování mého psa, který je po celých pět let mazlivý a milý, mě šokovalo. Bál jsem se na Kofího znovu sáhnout a odsunout ho. Bál jsem se, že mě pokouše. Bál jsem se, že nezůstane jen u výhružného vrčení. Na druhou stranu jsem si uvědomoval, že pes nade mnou vyhrál.

Z místa se nehnul a ležel si dál na peřině. Alespoň jsem vzal peřinu a nadzvedl jsem ji. Tím jsem docílil, že se Kofí z peřiny přesunul na jinou část postele. Ale mám v sobě divný pocit. Jednak nechápu chování svého psa, a potom tuším, že jsem selhal jako majitel. Pes si asi myslí, že je šéfem naší dvoučlenné smečky. Snad se to nebude opakovat.

Ivan (33): Adoptoval jsem si vysloužilého policejního psa. Pak jsem zjistil, že je víc než jen parťák na procházky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].