Ivan (33): Adoptoval jsem si vysloužilého policejního psa. Pak jsem zjistil, že je víc než jen parťák na procházky

Pes pro mě byl vždycky spíš společník na procházky než pracovní nástroj. Když mi kamarád, který pracuje u policie, nabídl, že si můžu vzít jejich vysloužilého služebního psa, dlouho jsem neváhal. Byl to německý ovčák, klidný, vycvičený, poslušný na slovo. Říkal jsem si, že to bude ideální parťák.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (31): Potřebovala jsem pár dní klidu v přírodě. Místo toho jsem zažila nejhorší noc svého života

Šli jsme na pravidelnou procházku

Ze začátku to bylo všechno fajn. Chodil jsem s ním na dlouhé procházky do lesa za městem. Nikdy mi neutekl, nikdy neudělal nic divného. Byl to takový psí důchodce, co si chtěl užívat klidu. Říkal jsem si, jaké mám štěstí, že jsem ho získal.

Jednoho dne jsme šli na procházku jako obvykle. Šli jsme naší obvyklou cestou do lesa, slunce pálilo a všude kolem bylo ticho. A on pak najednou ztuhl. Zůstal stát, zvedl hlavu, stříhal ušima, stáhl ocas a bylo jasné, něco zachytil. Než jsem stačil zareagovat, vyrazil. Zkoušel jsem na něj volat, ale neposlouchal. Zmizel mi mezi stromy.

Běžel jsem za ním. Bylo to pár minut, ale připadalo mi to jako věčnost. Když jsem ho konečně našel, stál u něčeho, co jsem ze začátku nechápal. V zemi byla díra, kolem ní rozrytá hlína a z ní něco trčelo. Nejdřív jsem si myslel, že je to klacek. Pak jsem viděl, že je to ruka. Lidská ruka. Prsty, nehty, kůže.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (37): Jeli jsme si odpočinout k rybníku, ale celou první noc nás děsil strašidelný zvuk

Až tehdy mi došlo, co mám doma

Zůstal jsem stát jako opařený. Pes seděl vedle, hrabal packou a čumákem mi ukazoval, co našel. Volal jsem policii a jen se modlil, abych se nepozvracel. Přijeli docela rychle. Celou dobu jsem tam stál, neschopný cokoli říct, a pes se tvářil náramně hrdě.

Když přijeli, vytáhli tělo. Ukázalo se, že tam leželo několik měsíců. Nikdo si ho nevšiml, přitom kolem vede celkem frekventovaná stezka, ale pokud z ní nesejdete, nemáte šanci tělo najít. A já, obyčejný chlap, který si chtěl pořídit psa na procházky, jsem najednou stál uprostřed kriminálky jak z filmu.

Od té doby do toho lesa nechodím. Pes zůstal se mnou, pořád je to ten samý miláček. Ale v hlavě mi to zůstalo. Mám doma policejního psa. Ptal jsem se na to i kamaráda. „No jasně, každý pes je cvičený na hledání, od toho je máme.“ Ten můj sice nebyl cvičený na mrtvoly, ale i tak ji našel. Běhá mi z toho mráz po zádech.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): Můj pes mě po narození dítěte začal nenávidět. Pak se ukázalo, že jen chránil moji dceru