Daniel (32): Máma se zbavila majetku a odstěhovala se do chatové oblasti. Bál jsem se, že je to sekta

Nikdy by mě nenapadlo, že moje máma udělá něco, co mě reálně vyděsí. Byla vždycky ta, na kterou je spoleh. Práce, domov, rodina, všechno měla pod kontrolou. Poslední dva roky ale často mluvila o tom, že je unavená. Myslel jsem, že jde o klasické řeči po padesátce, nic víc.

Martin (42): Pomáhal jsem mámě dělat pořádek ve sklepě. V jedné krabici se schovávalo tajemství, které mě šokovalo

Zbavila se všech věcí

Jednoho dne mi oznámila, že jede s kamarádkou na chatu. Prý si dají relax v přírodě bez televize, telefonu a moderních vymožeností. Vůbec jsem se nad tím nepozastavil. Proč by nemohla? Když se vrátila, byla jiná. Klidnější. A skoro hned řekla, že tam jede znovu. Tentokrát na delší dobu. Že si tam od jednoho souseda pronajala chatku na rok.

Něco se mi na tom nezdálo. Začala se zbavovat věcí. Starého nábytku, oblečení, prodala i televizi, kterou jsme jí se sestrou před pár lety koupili k narozeninám. Tvrdila, že jí ty věci jen zabírají místo. Mně to ale připadalo jako příprava na odchod.

Když jsem za ní přijel, seděla v obýváku na zemi na polštáři. Kolem sebe měla jen pár rostlin, jinak skoro nic. Vysvětlila mi, že našla komunitu, kde lidé žijí pomaleji, bez tlaku, a že tam tráví čas. V hlavě mi začala blikat všechna možná výstražná světýlka. Sekta. Manipulace. Zneužívání. „Mami, na tohle musíš být opatrná. Může to být nebezpečné.“

Máma byla ale neoblomná a všechna moje varování smetla ze stolu. Začal jsem o tom hledat informace. Webová stránka vypadala normálně, spíš jako kurz osobního rozvoje. Nic nebezpečného. Stejně jsem měl špatný pocit. Máma najednou trávila víkendy s lidmi, kteří chodili do lesa, aby tam objímali stromy a vraceli se „zpátky k sobě“.

Kryštof (29): Po rozvodu rodičů se táta změnil. Nosí korálky, káže o energii a chce pořádat tantrické pobyty

Vypadala šťastně jako nikdy

Jednou jsem se rozhodl, že ji tam prostě odvezu a porozhlédnu se sám. Čekal jsem lesní pouť, lidi v bílém, gongy nebo něco takového. Místo toho jsem viděl obyčejné chatky, buchty na stole a partu lidí, kteří vypadali úplně normálně. Někteří starší, někteří mladší. Všichni klidní. Žádné divné rituály, žádné naléhání.

Seděl jsem tam s ní, pozoroval ji, povídal si s ostatními, kteří do chatové oblasti buď jezdili, nebo tam žili natrvalo, a připadal jsem si tam dobře. Máma se smála, povídala si s lidmi, které sotva znala pár měsíců, ale působilo to, jako by mezi nimi byla roky. A mně došlo něco, co mě úplně zastavilo.

Nikdy jsem ji takhle neviděl. Byla uvolněná. Jako by konečně dýchala. Celý život žila podle našeho řádu a pro nás. Práce, rodina, povinnosti. Teď poprvé dělala něco, co chtěla ona. Ne někdo jiný. Šok pro mě nebyl v tom, že našla komunitu. Šok byl, že jsem nikdy nepoznal svou vlastní mámu takovou, jaká je, dokud se neocitla mimo ten svět, který ji svazoval.

Michal (58): Syn se ke mně nastěhoval, abychom ušetřili. Postupně ho ale pohltila zvláštní posedlost

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].