Lída (41): Nevěřila jsem varování matčina anděla strážného. Až do onoho osudného dne

Moje stárnoucí maminka ráda věří na nadpřirozené věci. Byla taková vždycky. Už jako malé holce mi vyprávěla, že potkává svého anděla strážného. Jako dítě jsem jí to věřila, později už ne. Pro mě byl anděl spíše pohádkovou postavou než skutečnou bytostí. Nakonec mi právě její anděl strážný zachránil život.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (67): Po manželově smrti se mi chtělo umřít. Nebýt Andělské hory, odešla bych za ním

Matčin anděl strážný tušil, co mě čeká

Bydlím s rodinou v takovém zapadákově, kde dávají lišky dobrou noc. Manžel Karel jezdí do práce autem, já musím vlakem. Vstávám tedy každý den v půl páté ráno a jdu zhruba dva kilometry pěšky na nádraží. Ze začátku jsem z toho byla nešťastná, ale po čase jsem si zvykla. Ona taková ranní procházka dokáže s člověkem divy.

Horší je to v zimě, když třeba sněží. Část cesty jdu lesem, zbytek po silnici. V té tmě má jeden skoro strach. A právě v zimě se odehrálo něco, při čem jsem se znovu narodila. To, že se blíží nebezpečí, věděla jako první moje mamka. Týden v kuse mi každý den volala a varovala mě.

,,Musíš na sebe dávat pozor. Můj anděl strážný mi řekl, že budeš mít nehodu. Bude to mít nějakou souvislost s vlakem, kterým jezdíš,“ prosila mě do telefonu. ,,Mami, nic se nestane. Cestu znám jako svoje boty a vlakem jezdím denně,“ utěšovala jsem ji. ,,Vyřiď andělovi, že jsem v pohodě,“ vzkázala jsem a dál to odmítala řešit. Mamka s tím spokojená nebyla. Věděla, že její slova beru na lehkou váhu.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Zažila jsem něco jako klinickou smrt. To anděl mě poslal zpět na zem

Uvízla mi noha v kolejišti

Večer před oním osudným dnem mi znovu volala. ,,Lído, stane se to zítra, prosím, buď opatrná,“ prosila. ,,Jasně, mami, bez obav,“ odvětila jsem a protočila panenky. Ráno jsem jako na potvoru zaspala a nic nestíhala. Už když jsem vyšla z domu, věděla jsem, že budu muset půlku cesty utíkat. Běžela jsem zasněženým lesem a modlila se, abych vlak stihla.

Už houkal v dáli a já věděla, že mi zbývá pár minut. Zbrkle jsem se rozeběhla, že přeskočím koleje, abych se rychleji dostala na nástupiště. Nikdy předtím jsem to neudělala, vždy jsem využila podchod. Tentokrát na to nebyl čas. Pře přebíhání trati mi ale jako na potvoru uvízla noha v kolejišti. Sněžilo, byla špatná viditelnost, takže bylo jasné, že mě strojvůdce neuvidí a nestihne včas zastavit.

,,Tak sakra, vyškubni se,“ tahala jsem nohu z kolejí. ,,Já tady umřu,“ propadla jsem zoufalství. Najednou jako by se mi promítl před očima celý můj život. ,,Máma měla pravdu,“ blesklo mi hlavou. Nevím, co mě to napadlo, asi nějaký pud sebezáchovy, ale požádala jsem o pomoc anděla strážného.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (55): Poznala jsem svého anděla strážného. Celý život jsem na něj nevěřila, nakonec mi pomohl v nouzi

Nebýt anděla strážného, vlak by mě přejel

Pak jsem ze samé hrůzy upadla do podivného stavu. Cítila jsem, jak mě někdo táhne pryč z kolejí. Někde v dálce jsem slyšela vlak, jak houká. Pak mi přejel před očima. ,,Já žiju,“ probrala jsem se. Ležela jsem na náspu a byla úplně v pořádku. Rozhlížela jsem se a hledala svého zachránce.

V lese stála bílá postava. Pokývala hlavou a zmizela. ,,Já snad špatně vidím... To je anděl?“ mumlala jsem si pro sebe. Sebrala jsem se a doběhla vlak. Celý den jsem byla mimo. Večer mi volala mamka. ,,Tys mě neposlechla, vím to,“ začala. ,,Ten, kdo ti pomohl, byl můj anděl strážný. Příště mě raději poslechni. Vím, co říkám,“ vynadala mi. Od té chvíle beru slova své moudré maminky víc než vážně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bernadeta (37): Na tu noc, kdy mi cizí muž řekl, abych vystoupila z vlaku, nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.