Facebook
Instagram
Alžběta s Luďkem žili velmi aktivně. Milovali tanec, toulky po horách a cestovaní. Pro svoji vášeň se vzdali i dětí. Chtěli žít jeden pro druhého. V šedesáti letech měli formu jako třicátníci. To se změnilo ve chvíli, kdy Luděk chytil infikované klíště.
Luděk (65) nikdy nepatřil k těm mužům, již by brečeli nad tím, že mají rýmu nebo zvýšenou teplotu. Byl to pořádný chlap, kterého jen tak něco nepoložilo. Lékaře navštěvoval pouze v rámci preventivních prohlídek. Byl totiž díky zdravému životnímu stylu ve skvělé formě.
Pořád jsme něco podnikali a byli šťastní
Někdy jsem se až musela smát, když jsem potkala kamarádky ve svém věku. Táhly za sebou své starouše. Zatímco jejich muži chřadli, šedivěli a plešatěli, můj Luděk zrál jako víno. Dali jsme se dohromady na jedné taneční zábavě. Jinde bych si ho možná ani nevšimla, ale když jsem viděla, jak tančí polku, musela jsem to s ním zkusit.
Vyzvala jsem ho k tanci. S nikým se mi v životě netančilo tak krásně! Je skutečně přirozený talent. Tehdy nepatřil k hezounům, spíše bych ho označila za ošklivé káčátko. Měl ale obrovské charisma, které mi učarovalo.
Tančili jsme spolu životem vždy tou správnou nohou. Procestovali jsme Čechy, občas vyrazili na taneční zábavu. Zkrátka jsme žili aktivně. Šlapání po horách nás naplňovalo víc než představa dětí. Rozhodli jsme se, že rodinu nechceme. Život nabízel tolik možností, jak být šťastný i bez nich. Měli jsme malý byt a koupili si ještě chatku, kam jsme se s oblibou uchylovali mezi cestami za hranice všedních dní.
Manžel chytil infikované klíště
Mohu s klidem na duši říct, že jsem si život po Luďkově boku užívala. Okolí nás obdivovalo, že i s příchodem šedesátých narozenin jsme stále tak vitální. Přiznám se, že mi takové lichotky dělaly dobře. Necítila jsem se ještě stará. Luděk řádil jako dvacetiletý kluk. Nikdy by mě nenapadlo, že se během krátké doby všechno změní.
O jednom víkendu jsme si z lesa přinesli vedle hub i klíště. Luděk měl svoji osvědčenou metodu, jak ho vyndat. Zkrátka ho vzal mezi prsty a vytrhl. ,,Moje mamka to tak dělala vždycky,“ tvrdil. Mně se to nezdálo, ale budiž. Nebylo to první ani poslední klíště, které měl. Když mu místo zarudlo, nijak to neřešil. Bohužel nezbystřil ani ve chvíli, kdy mě teplotu.
,,To bude nějaká viróza,“ okomentoval svůj stav. Jenže k teplotě se záhy přidaly urputné bolesti hlavy. To už se nám nezdálo. Lékaři pak manželovi sdělili, že se nakazil klíšťovou encefalitidou. Začal trpět závratěmi a nebyl schopný řídit auto. Aby toho nebylo málo, od té potvory chytil i boreliózu. To jsme zjistili až ve chvíli, kdy nemohl vstát z postele.
Ač nemůžeme skoro ani do divadla, nikdy ho neopustím
Luděk už není ten aktivní muž, který mě protahuje po horách a ukazuje mi západy slunce. Leží na posteli a jsou dny, kdy sám ani nevstane. Naše životy se změnily. Všechno musíme plánovat podle toho, jak se Luděk cítí. Můžeme vyrazit do divadla, to ano. Ale už se nám mnohokrát stalo, že jsme museli po pár minutách odejít. Luďka rozbolela hlava tak, že nemohl ani mluvit.
I když vím, že už si spolu polku nikdy nezatančíme a že na kola ve sklepě se bude jen prášit, svého manžela neopustím. Nikdy. Zažili jsme spolu tolik skvělých let, že i když je skoro nemohoucí, budu po jeho boku stát do poslední chvíle.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
