Facebook
Instagram
Markéta s manželem během pandemie sáhli po láhvi vína. Nikdy neskončili pouze u jedné. Protože byli pořád doma, potřebovali nějak vypustit. Jejich dcera si myslela, že rodiče pijí nějakou léčivou medicínu, po které jsou veselí. Zarazili pití včas?
Každý z nás si určitě během pandemie hledal způsoby, jak ji přežít ve zdraví. Být ve své podstatě pořád doma leze na mozek asi každému.
Nevadilo nám být doma
Když jsme v březnu kvůli pandemii museli pracovat z domova, nevadilo nám to. Manžel se zavřel v jednom pokoji a já jsem pracovala v druhém s dcerou Aničkou (4) na klíně. Snažila jsem se, aby nestrádala, protože jsme ji raději nechali doma, i když školka fungovala. Chodila jsem s ní ven nebo jsme si hrály na zahradě. Když jsem nemusela zrovna pracovat, malovaly jsme si.
Myslím, že do školky jsme ji pustili někdy v květnu. Oba jsme si s manželem mysleli, že to nejhorší je za námi a vše bude jako dřív. Prázdniny jsme si ještě docela užili. Na konci léta jsme se hodně stýkali se sousedy. Každý večer jsme s nimi poseděli na zahradě a něco popili. Radost netrvala příliš dlouho a někdy na konci září začala čísla nákazy opět růst.
Znovu jsme se ocitli doma. Anička už nebyla tak hodná jako na jaře. Celkem dost se nudila. Chyběly jí kamarádky ze školky a celkově školka jako taková. My jsme v té době měli v rodině prvního nakaženého. Neměl zrovna lehký průběh, takže jsme se ještě více stáhli.
Úleva u alkoholu
Ven jsme chodili jen na zahradu. Nákupy jsme si nechávali vozit domů. Nikoho jsme nezvali, respektive nikdo k nám nesměl. Jednou večer jsem měla slabou chvíli, tak jsem otevřela láhev vína. Během dvou hodin jsme ji s manželem vypili. „Dáme ještě jednu?“ zeptal se. Lehce ovíněná jsem kývla. Anna už spala, takže nebyl důvod, proč se nenapít.
Ráno mě bolela trochu hlava, ale jinak mi bylo dobře. Každý den byl stejný. Jít na zahradu a hrát si. Uvařit oběd, odeslat něco do práce, zase si hrát s dcerou, večeře. Dcera už začínala mít i problém chodit spát v hodinu, na kterou byla normálně zvyklá. Nebyla vůbec unavená, a tak nás začala zlobit s uspáváním.
„To si žádá skleničku,“ řekla jsem nahlas před manželem. „Otevři to, také si dám, nebo mi hrábne,“ dodal manžel. Opět jsme vypili dvě láhve vína. Alkohol je na jednu stranu mocný v tom, že dokáže otupit. V jistém okamžiku si připadáte o něco šťastnější než ten stejný den ráno. Anička koukala na pohádku a my seděli nad vínem a přemýšleli, co bude.
Málem jsme to neuhlídali
Ve své lehké opilosti jsem si začala s Annou hrát, i když už měla dávno spát. Honily jsme se po obýváku. Ječela radostí, protože to běžně neděláme. „Mami, s tebou je ale zábava, ty jsi bezva!“ řekla dcera radostně. „To dělá ta medicínka, co pijete?“ zeptala se.
Nakonec šla spát dost pozdě. Ráno měla ještě v devět půlnoc. Takto jsme to vedli měsíc, možná dva. Když jsem třídila odpad, který se měl odvézt, zhrozila jsem se. Tolik vypitých láhví od vína jsem pohromadě snad v životě neviděla. Zavolala jsem manžela a ukázala jsem mu tu hrůzu. „Ode dneška abstinujeme, nebo skončíme špatně,“ prohlásil manžel.
Ten večer jsem Annu hnala do postele už v osm. A ona zakňourala: „Mami, dej si medicínku, pak je s tebou větší zábava, takhle jsi protivná.“ Styděla jsem se za sebe.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz
