Saša (42): S manželem jsme se poznali v léčebně. Deset let jsme nepili. Teď kvůli nouzovému stavu stojíme na tenkém ledě

Naše seznámení proběhlo velmi nevšedně. Oba jsme se léčili ze závislosti na alkoholu. Na jedné společné terapii jsem se do něj zakoukala.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (36): Našla jsem si vyléčeného alkoholika, v jeho přítomnosti si nemůžu nalít ani skleničku vína

Nový začátek

Každý z nás pil z jiného důvodu, ale problém jsme měli stejný – závislost na alkoholu. Mě opustil manžel a začal si s mojí sestrou. V té době jsem našla útěchu v alkoholu. Hranici mezi občasným popíjením a alkoholismem jsem rychle překonala. Do léčebny jsem nastoupila rok před třicátými narozeninami.

Byla jsem příliš mladá na to, abych to vzdala. Léčila jsem se něco přes dva roky. Během jedné společné terapie jsem se zakoukala do Filipa. Když jsme vyšli ven, zkusili jsme spolu chodit. Začátky byly těžké, alkohol číhal na každém kroku.

My to zvládli a náš vztah se vyvíjel správným směrem. Nakonec jsem se podruhé vdala. Dokonce i svatbu jsme zvládli bez jediné kapky alkoholu. Rodina na mě byla pyšná a já věřila, že začínám nový život. Po několika letech bez alkoholu jsem si myslela, že mám vyhráno.

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (34): Partner se mnou spí, jen když si dá skleničku. Vadí mi to, ale bez alkoholu mám smůlu

Krok zpátky

Když přišel první nouzový stav, zvládli jsme ho na jedničku. Pracovali jsme z domova a neměli jsme na alkohol pomyšlení. Zásadní změna přišla během aktuálního nouzového stavu. Už to není jako na jaře. Jsme placeni jen z části našeho platu, více se doma hádáme. Kdysi bych si po takové hádce dala skleničku vína.

Dnes si můžu do pusy strčit tak maximálně tabulku čokolády. Jenže není to ono. Nevydržela jsem to a koupila jsem láhev červeného vína. K tomu jsem koupila pořádný steak, že si uděláme hezký večer. Filip při pohledu na láhev znervózněl a řekl: „Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?“

„Nejsem, ale mám na to chuť a sklenička nám přeci neublíží,“ řekla jsem. Lhala jsem sama sobě, to vím bohužel až teď. Uvařila jsem večeři a slavnostně jsme si pošpinili skleničky vínem. Byl zvláštní pocit po tolika letech ochutnat alkohol. Bylo to velmi dobré. Nahlas jsme si slíbili, že ji nesmíme vypít celou.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (35): Manžel nevydrží jeden večer bez alkoholu. Bojím se, že má problém, který nechce řešit

Začínám se bát

Byla to největší chyba v mém životě. Druhý večer jsme ji dopili. Filip řekl, že doběhne do večerky ještě pro jednu. Ubezpečovali jsme jeden druhého, že to máme stále pod kontrolou. „O nic přece nejde,“ řekla jsem mu ve dveřích. Najednou jako kdybych zapomněla, že jsem se kdysi léčila.

Doma už nebylo dusno a my se nehádali. Teda, pokud bylo víno. Jenže to je najednou pořád. Filip koupí i čtyři láhve, abychom měli. Lžeme si do kapsy. „Vždyť se blíží Vánoce. To se neztratí, když přijde návštěva, ne?“ špitla jsem cestou pro víno. Ani jeden z nás nahlas neřekne: „To bychom ale neměli.“ Vzájemně se podporujeme v tom, že vlastně neděláme nic špatného. Slíbili jsme si, že až skončí nouzový stav, skončíme s tím. Teď nám ho ale prodloužili a já se vážně začínám bát, že to byla chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (45): Po rozvodu jsem propadla alkoholu. Moje děti mě nemohou vystát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.