Čokoláda za socialismu: Kofila za dvě padesát, tuzexové vzácnosti i podivná nugátová hmota

Čokoládu znaly na našem území vyšší vrstvy už v 18. století. Právě z tohoto století, konkrétně z roku 1770, pochází první zmínka o výrobně čokolády Filipa Watzka v pražské Celetné ulici. Teprve na počátku 19. století byli čokoládníci přijati do cechu společně s cukráři. Jedním z prvních „velkovýrobců” čokolády byl Antonín Melichar, který začal v roce 1832 vyrábět čokoládu ve větším množství než to dokázaly malé manufaktury. Čokoláda se stávala přece jen dostupnější, a to nejen v Praze. Počty výrobců i velikost výroben pomalu rostly a rok 1839 přinesl první skutečnou továrnu na čokoládu.

Mohlo by Vás zajímat:

Chlouba socialistického Československa: Kotva měla eskalátory, dveře na fotobuňku a fronty na pračky

Drahé boby a válka

Masivnějšímu rozšíření výroby čokolády bránila cena a nedostupnost kakaových bobů. Tyto překážky překonávali obchodníci jen pomalu. Počátek 20. století ale přinesl poměrně rychlý zvrat. Tehdy bylo na našem území už na 50 výrobců čokolády a jestliže v roce 1910 vyrobily továrny kolem 400 vagonů čokolády za rok, o pět let později to bylo už pětkrát víc. A pak přišla světová válka, po ní zákaz dovozu kakaových bobů a nové Československo se navíc muselo vyrovnávat se ztrátou velkého trhu bývalé monarchie. Ani to ale nové výrobce neodradilo od zakládání dalších a dalších výroben, které se i přes problémy krize v třicátých letech přenesly až k další válce.

Další válka a pak znárodnění

Druhá světová válka logicky přinesla problémy do všech odvětví, výrobu čokolády nevyjímaje. Úplně se ale nezastavila, a tak bylo po válce na co navazovat. Do tohoto vývoje už ale zasáhl zákon o znárodnění továren nad 500 zaměstnanců z října 1945 a také pozdější vyhlášení některých národních podniků, přestože střední a menší soukromé výrobny měly stále ještě poměrně velké slovo na trhu. Jenomže všeho do času…

Mohlo by Vás zajímat:

Není chleba jako chleba: Za socialismu musel chutnat všude stejně

Problémy centrálního řízení

Po roce 1948 bylo s čokoládou zase všechno jinak. Vzniklo 17 národních podniků, které se měly ve výrobě čokolády a cukrovinek doplňovat, nikoliv si konkurovat. Byla dokonce zřízena i „Hlavní správa výroby cukrovinek a trvanlivého pečiva“. Ale, jak už to bývalo, snaha o centrální řízení bránila rychlejšímu rozvoji i ve výrobě čokolády. Čokoláda však odolala i neobratným pokusům a její výroba se s většími či menšími problémy dočkala i doby našeho dětství.

Mohlo by Vás zajímat:

Oslavy MDŽ: Za socialismu se jednalo o velkou událost s vůní karafiátů

Cena i kvalita šly dolů

Čokoláda byla jednou z lahůdek, kterou jsme si v minulosti dopřávali – její kvalita ale postupně klesala, i když si zastánci té doby jistě budou myslet něco docela jiného. Kvalitní kakao bylo drahé a pro náš trh často jen těžko dostupné. Není tedy náhodou, že se dováželo ze zahraničí, ze služebních cest nebo třeba i z dovolených v místech, kam jsme mohli a kde byl kontakt se Západem o něco jednodušší, než tomu bylo u nás. Hodnotné suroviny byly postupně nahrazovány těmi dostupnými, ve snaze dodat na trh dostatek požadované čokolády.

Jednou z možností, jak se dostat ke kvalitě, byl nákup v Tuzexu, ale k bonům se legálně dostal jen málokdo a jejich nákup na neoficiálním trhu byl mírně řečeno riskantní. Pokud jste je sehnali, mohli jste si dopřát originální švýcarské čokolády za 2 bony nebo u nás tehdy nepředstavitelně vzácná Kinder vajíčka s překvapením. Jedno vyšlo na půl bonu.

Zbytek Čechů mohl na Vánoce dostávat domácí kolekce pro děti, na trhu byly čokolády v mnoha různých obměnách, které se týkaly hlavně obalu. A pak také hmota, nazvaná čokoládová, nugátová nebo arašídová pochoutka. Tu – i když je na trhu dodnes – se snad už nikdo za čokoládu vydávat neodváží…

A kterou čokoládu jste měli nejraději?

GALERIEČokolády z doby socialismu: Kvalitní z Tuzexu i čokoládové „pochoutky“…

+ 11 fotek+ 12 fotek

Zdroje informací: 
Wikipedie.cz: Historie čokolády
Orioncokolada.cz
Cokomuzeum.cz