Speciál: Průvodce kvalitouSpeciál: Hubněte s námiTestování

Čokoláda za socialismu: Kofila za dvě padesát, tuzexové vzácnosti i podivná nugátová hmota

Čokoláda za socialismu: Kofila za dvě padesát, tuzexové vzácnosti i podivná nugátová hmota
Zdroj: Lifee.cz - Jana Jánská/koláž Lifee.cz
+ 11 fotek+ 12 fotek
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Umíte si představit život, ve kterém byste si nemohli dát ani kousek čokolády? Možná ne, ale taková doba není zase tak daleko v minulosti. První čokoláda, nebo alespoň podobná té dnešní, se začala vyrábět až v roce 1828. Jak to s ní bylo u nás a jak jsme si ji užívali za socialismu?

Zdeňka Nezbedová 1. března 2021

Čokoládu znaly na našem území vyšší vrstvy už v 18. století. Právě z tohoto století, konkrétně z roku 1770, pochází první zmínka o výrobně čokolády Filipa Watzka v pražské Celetné ulici. Teprve na počátku 19. století byli čokoládníci přijati do cechu společně s cukráři. Jedním z prvních „velkovýrobců” čokolády byl Antonín Melichar, který začal v roce 1832 vyrábět čokoládu ve větším množství než to dokázaly malé manufaktury. Čokoláda se stávala přece jen dostupnější, a to nejen v Praze. Počty výrobců i velikost výroben pomalu rostly a rok 1839 přinesl první skutečnou továrnu na čokoládu.

Chlouba socialistického Československa: Kotva měla eskalátory, dveře na fotobuňku a fronty na pračky
Mohlo by Vás zajímat:

Chlouba socialistického Československa: Kotva měla eskalátory, dveře na fotobuňku a fronty na pračky

Drahé boby a válka

Masivnějšímu rozšíření výroby čokolády bránila cena a nedostupnost kakaových bobů. Tyto překážky překonávali obchodníci jen pomalu. Počátek 20. století ale přinesl poměrně rychlý zvrat. Tehdy bylo na našem území už na 50 výrobců čokolády a jestliže v roce 1910 vyrobily továrny kolem 400 vagonů čokolády za rok, o pět let později to bylo už pětkrát víc. A pak přišla světová válka, po ní zákaz dovozu kakaových bobů a nové Československo se navíc muselo vyrovnávat se ztrátou velkého trhu bývalé monarchie. Ani to ale nové výrobce neodradilo od zakládání dalších a dalších výroben, které se i přes problémy krize v třicátých letech přenesly až k další válce.

Další válka a pak znárodnění

Druhá světová válka logicky přinesla problémy do všech odvětví, výrobu čokolády nevyjímaje. Úplně se ale nezastavila, a tak bylo po válce na co navazovat. Do tohoto vývoje už ale zasáhl zákon o znárodnění továren nad 500 zaměstnanců z října 1945 a také pozdější vyhlášení některých národních podniků, přestože střední a menší soukromé výrobny měly stále ještě poměrně velké slovo na trhu. Jenomže všeho do času…

Není chleba jako chleba: Za socialismu musel chutnat všude stejně
Mohlo by Vás zajímat:

Není chleba jako chleba: Za socialismu musel chutnat všude stejně

Problémy centrálního řízení

Po roce 1948 bylo s čokoládou zase všechno jinak. Vzniklo 17 národních podniků, které se měly ve výrobě čokolády a cukrovinek doplňovat, nikoliv si konkurovat. Byla dokonce zřízena i „Hlavní správa výroby cukrovinek a trvanlivého pečiva“. Ale, jak už to bývalo, snaha o centrální řízení bránila rychlejšímu rozvoji i ve výrobě čokolády. Čokoláda však odolala i neobratným pokusům a její výroba se s většími či menšími problémy dočkala i doby našeho dětství.

Oslavy MDŽ: Za socialismu se jednalo o velkou událost s vůní karafiátů
Mohlo by Vás zajímat:

Oslavy MDŽ: Za socialismu se jednalo o velkou událost s vůní karafiátů

Cena i kvalita šly dolů

Čokoláda byla jednou z lahůdek, kterou jsme si v minulosti dopřávali – její kvalita ale postupně klesala, i když si zastánci té doby jistě budou myslet něco docela jiného. Kvalitní kakao bylo drahé a pro náš trh často jen těžko dostupné. Není tedy náhodou, že se dováželo ze zahraničí, ze služebních cest nebo třeba i z dovolených v místech, kam jsme mohli a kde byl kontakt se Západem o něco jednodušší, než tomu bylo u nás. Hodnotné suroviny byly postupně nahrazovány těmi dostupnými, ve snaze dodat na trh dostatek požadované čokolády.

Jednou z možností, jak se dostat ke kvalitě, byl nákup v Tuzexu, ale k bonům se legálně dostal jen málokdo a jejich nákup na neoficiálním trhu byl mírně řečeno riskantní. Pokud jste je sehnali, mohli jste si dopřát originální švýcarské čokolády za 2 bony nebo u nás tehdy nepředstavitelně vzácná Kinder vajíčka s překvapením. Jedno vyšlo na půl bonu.

Zbytek Čechů mohl na Vánoce dostávat domácí kolekce pro děti, na trhu byly čokolády v mnoha různých obměnách, které se týkaly hlavně obalu. A pak také hmota, nazvaná čokoládová, nugátová nebo arašídová pochoutka. Tu – i když je na trhu dodnes – se snad už nikdo za čokoládu vydávat neodváží…

A kterou čokoládu jste měli nejraději?

Zdroje informací: 
Wikipedie.cz: Historie čokolády
Orioncokolada.cz
Cokomuzeum.cz

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články