Režisér Otakar Vávra: V práci si šel tvrdě za svým a likvidoval konkurenci, úspěchy slavil u hereček i na milostném poli

Otakar Vávra (28. února až 15. září 2011) byl významný český režisér, scénárista a pedagog. Mezi jeho mistrovská díla se řadí husitská trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. A nesmíme zapomenout na Romanci pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice. Získal titul národní umělec, Medaili Za zásluhy i Českého lva.

Mohlo by Vás zajímat:

Trilogie Slunce, seno: Dobová kritika filmy Zdeňka Trošky rozcupovala kvůli obezitě i vulgarismům, na popularitě jim to neubralo

Otakar Vávra si šel si za svým cílem

V biografiích Otakara Vávry bychom si mohli přečíst, že to byl „architekt, který si své plány rýsoval do nejmenších detailů, a jako stavitel je stejně pečlivě realizoval“. Začínal jako scénárista, z kterého se vyprofiloval na režiséra, čímž dosáhl značné moci, kterou bohužel někdy používal proti svým kolegům. Jednoduše si šel za svým cílem v duchu pořekadla: Když se kácí les, létají třísky...

Už svým režijním debutem, filmem Filosofská historie podle knihy Aloise Jiráska, dokázal, že se s ním bude muset počítat. Jako jedinému se mu podařilo ukočírovat, a hlavně sehnat, tisíc komparzistů. Netrpěl ani finanční nouzi, jeho velkofilm měl díky své tematice velmi uspokojivé financování. Ostatně přáno mu bylo vždy, ať už po produkční, či kritické stránce. Zatímco jiní režiséři, nevhodní pro tehdejší režim, byli na dně, Vávra dostával jednu zakázku za druhou. Začínal na klasických literárních dílech, po válce točil pouze díla, která aktuální režim v zemi schvaloval, ba rovnou adoroval.

Mohlo by Vás zajímat:

Čtyři kluci Miloše Formana: První dvojčata Petr a Matěj si zahráli v Homolkových, Andrew a James se narodili v Americe

Vávra nesnesl konkurenci, s morálkou si starost nedělal

Alfréd Radok, Vávrův soupeř, byl jediný, kdo po převratu odolával politickému tlaku. A navíc mohl točit velmi sugestivní díla, jako například o osudu Židů v terezínském ghettu. V zahraničí slavil Radokův film Daleká cesta úspěch, doma mu nikdo nevěnoval přílišnou pozornost. A právě mezinárodní uznání dráždilo Vávru, který se poté rozhodl, že další Radokův počin, Divotvorný klobouk, označí za plný formalismu a dalších imperialistických úchylek.

Po několika předvoláních dostává Radok z Barrandova výpověď, tím Vávra opět upevnil svou pozici. „Mohutné a radostné jsou perspektivy našeho socialistického umění. Naše komunistická strana je jednotná a pevná, v čele s naším milovaným prezidentem soudruhem Gottwaldem a v nerozborném přátelství s velikým Sovětským svazem vede nás vpřed k socialismu,“ uvedl v referátu o filmové produkci z roku 1952. Když se ho pak po sametové revoluci ptali novináři na jeho aktivní podporu režimu, odpovídal: „Co je to morálka? Nechat se upálit jako Jan Hus? Jít do vězení za své přesvědčení? To klidné svědomí jsem měl vždycky. Hlavně když jsem filmoval.“

Mohlo by Vás zajímat:

Bizarní rozvod Stevena Spielberga a Amy Irving: O 100 milionů dolarů přišel kvůli předmanželské smlouvě na ubrousku

Otakar Vávra jako svůdník

O svém milostném životě se Vávra rozepsal ve svých pamětech. Milenek měl spoustu, třeba Adinu Mandlovou, se kterou se domluvil, že když už se znají léta, mohou se i poznat v posteli. Ženil se celkem dvakrát, s první ženou měl syna Jiřího. Podruhé stanul před oltářem v šestaosmdesáti letech s o čtyřicet let mladší režisérkou Jitkou Němcovou. Zemřel na komplikace spojené s operací krčku. Dožil se úctyhodných 100 let.

Na film Otakara Vávry, Maskovaná milenka, se můžete podívat dnes ve 12:20 na TV Seznam.

Mohlo by Vás zajímat:

Režisérka Výměny manželek hodnotí pořad po dvaceti letech: Dětem ukazujeme, že je možné žít jinak, třeba si čistit zuby