Krutá dozorkyně s obuškem: Irene Haschke se stala postrachem koncentračního tábora Bergen-Belsen

Krutá dozorkyně s obuškem: Irene Haschke se stala postrachem koncentračního tábora Bergen-Belsen
Zdroj: Wikimedia Commons/Ground photo recce unit, Kinema Branch H.Q. 2nd. army (British Army Film and Photographic Unit), Public domain
Irene Haschke (na fotografii je v popředí) byla jednou z přibližně 3 700 dozorkyň, které se podílely na válečných zločinech v koncentračních táborech.Koncentrační tábor Bergen-Belsen, kde pracovala Irene, ležel v severním Německu, jihozápadně od města Bergen. Za jeho plotem se, stejně jako ve všech dalších, děly neskutečné věci, které si raději ani nechceme představovat...Ani zde bohužel nemohly chybět kremační pece... Jen hrstka vězňů a vězenkyň, včetně dětí, se mohla radovat z konce druhé světové války a svého osvobození.+ 3 fotky+ 4 fotky

Irena Haschke byla jednou z několika tisíc dozorkyň v nacistických koncentračních táborech. A protože měla „příležitost učit se od těch nejlepších“, jsou vzpomínky na její řádění dodnes živé. Obušek jako by jí přirostl k ruce, nikdy jej neváhala použít…

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 06. 02. 2021 11:00

Hrůzy druhé světové války jsou sice známé, ale nikdo, kdo neprošel koncentračním táborem, mučením a psychickým týráním, si nedokáže představit, jaké to muselo být utrpení. Lidé netušili, co s nimi bude v příštích minutách, nemohli vědět (často v tom lepším případě), jak žijí jejich rodiny, zda jsou příbuzní stále na živu, nebo již prošli bránou na onen svět.

Není k uvěření, že se našli tací, kteří se na tomto nelidském zacházení s vězni dobrovolně podíleli. A nebyli to jen muži, ženské tábory hlídaly a na mučení vězenkyň se také velmi aktivně a často se sadistickou radostí podílely i dozorkyně. Z 55 000 strážných, kteří sloužili v nacistických koncentračních táborech, bylo asi 3 700 žen. Jednou z nich je také Irene Haschke (na úvodním obrázku druhá zprava).

Prostá dívka bez vyhlídek

Irene se narodila na území dnešního Polska v tehdejším Neumarku. I když v koncentračním táboře řádila jen krátce, získala si pověst kruté a nelítostné ženy. Do koncentračního tábora v Gross-Rosen, kde prodělala výcvik, přišla až v srpnu 1944. Do té doby pracovala jako docela obyčejná dělnice v textilní továrně a bez větší naděje na slibnější kariéru. Už dříve se ale zajímala o myšlenky nacismu, dokonce pracovala ve Svazu německých dívek, který se začal rychle rozvíjet hlavně ve chvíli, kdy moc v Německu převzala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) v čele s Adolfem Hitlerem.

Příležitost na změnu

Svaz německých dívek dával naději na lepší život mladým ženám, které byly často frustrované a nespokojené se svým postavením, prací nebo životní úrovní. Posiloval v nich sebevědomí a pocit, že mohou v životě něco dokázat. A to Irene chtěla…

V srpnu 1944 se jí naskytla příležitost, které se ráda chopila. Byla poslána na základní výcvik dozorkyň do koncentračního tábora Gross-Rosen, který měl v době své vrcholné činnosti na 100 poboček, umístěných ve východním Německu, ale i v Československu nebo v okupovaném Polsku. V síti koncentračních táborů Gross-Rosen prožívalo nejkrušnější období svého života až 11 % všech lidí, kteří si těmito hrůzami museli projít.

Krutá učitelka

Po ukončení „základního výcviku” se Irene Haschke dostala do tábora Bergen-Belsen. I tady se měla od koho učit – působila tady například jedna z nejkrutějších dozorkyň Herta Bothe. Ta byla stejně jako Irene členkou Svazu německých dívek a v koncentračním táboře se pak naplno projevila její krutost a krvelačnost. A ve stínu takového monstra se zaučovala také Irene Haschke. A byla opravdu pilnou žákyní.

Irene a její obušek

Podle svědectví žen, které její řádění a hrůzy koncentračního tábora přežily, se z Irene Haschke stala jedna z nejkrutějších dozorkyň. Za krádež slupek z brambor dokázala vězenkyni zbít do krve tak, že nebyla několik dní schopná pohybu. Jinou z nucených obyvatelek koncentračního tábora utopila v nádrži s vodou, kterou měli vězni připravenu k pití. Nevyvarovala se ani krutého trestání hladových dětí, které jistě ještě neměly rozum z toho, jak je nutné se chovat, aby dozorkyni nerozzlobily. Obušek, který neustála nosila při sobě, dodával Irene pocit jistoty a moci nad všemi ostatními, nad lidmi, kteří se do koncentračního tábora dostali většinou jen proto, že se narodili do „nesprávné” rodiny, proto, že patřili ke skupině lidí, kterou Hitler a jeho věrní označili za méněcennou a určenou k likvidaci.

Zatčení a trest

Karma nakonec dohnala i Irene, 15. dubna 1945 ji zatkli britští vojáci. Stejně jako její kolegyně i ona se musela nejprve postarat o pohřbení mrtvých těl, které bylo možné v areálu tábora najít prakticky kdekoliv. Poté už přišel na řadu soud, v němž za účast na válečných zločinech dostala Irene Haschke desetiletý trest. Nakonec ale ve vězení pobyla jen polovinu toho času a po pěti letech se dostala na svobodu. Jakkoliv dlouhý trest ale nemohl vrátit život mrtvým a zmírnit utrpění přeživších…

Zdroje informací:

Wikipedia.de: Irene Haschke

Wikipedia.de: Herta Bothe

Wikipedia.org: The Men’s and Women’s Camps

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní

Související články

Další články