Facebook
Instagram
Irena Haschke byla jednou z několika tisíc dozorkyň v nacistických koncentračních táborech. A protože měla „příležitost učit se od těch nejlepších“, jsou vzpomínky na její řádění dodnes živé. Obušek jako by jí přirostl k ruce, nikdy jej neváhala použít…
Hrůzy druhé světové války jsou sice známé, ale nikdo, kdo neprošel koncentračním táborem, mučením a psychickým týráním, si nedokáže představit, jaké to muselo být utrpení. Lidé netušili, co s nimi bude v příštích minutách, nemohli vědět (často v tom lepším případě), jak žijí jejich rodiny, zda jsou příbuzní stále na živu, nebo již prošli bránou na onen svět.
Není k uvěření, že se našli tací, kteří se na tomto nelidském zacházení s vězni dobrovolně podíleli. A nebyli to jen muži, ženské tábory hlídaly a na mučení vězenkyň se také velmi aktivně a často se sadistickou radostí podílely i dozorkyně. Z 55 000 strážných, kteří sloužili v nacistických koncentračních táborech, bylo asi 3 700 žen. Jednou z nich je také Irene Haschke (na úvodním obrázku druhá zprava).
Prostá dívka bez vyhlídek
Irene se narodila na území dnešního Polska v tehdejším Neumarku. I když v koncentračním táboře řádila jen krátce, získala si pověst kruté a nelítostné ženy. Do koncentračního tábora v Gross-Rosen, kde prodělala výcvik, přišla až v srpnu 1944. Do té doby pracovala jako docela obyčejná dělnice v textilní továrně a bez větší naděje na slibnější kariéru. Už dříve se ale zajímala o myšlenky nacismu, dokonce pracovala ve Svazu německých dívek, který se začal rychle rozvíjet hlavně ve chvíli, kdy moc v Německu převzala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) v čele s Adolfem Hitlerem.
Příležitost na změnu
Svaz německých dívek dával naději na lepší život mladým ženám, které byly často frustrované a nespokojené se svým postavením, prací nebo životní úrovní. Posiloval v nich sebevědomí a pocit, že mohou v životě něco dokázat. A to Irene chtěla…
V srpnu 1944 se jí naskytla příležitost, které se ráda chopila. Byla poslána na základní výcvik dozorkyň do koncentračního tábora Gross-Rosen, který měl v době své vrcholné činnosti na 100 poboček, umístěných ve východním Německu, ale i v Československu nebo v okupovaném Polsku. V síti koncentračních táborů Gross-Rosen prožívalo nejkrušnější období svého života až 11 % všech lidí, kteří si těmito hrůzami museli projít.
Krutá učitelka
Po ukončení „základního výcviku” se Irene Haschke dostala do tábora Bergen-Belsen. I tady se měla od koho učit – působila tady například jedna z nejkrutějších dozorkyň Herta Bothe. Ta byla stejně jako Irene členkou Svazu německých dívek a v koncentračním táboře se pak naplno projevila její krutost a krvelačnost. A ve stínu takového monstra se zaučovala také Irene Haschke. A byla opravdu pilnou žákyní.
Irene a její obušek
Podle svědectví žen, které její řádění a hrůzy koncentračního tábora přežily, se z Irene Haschke stala jedna z nejkrutějších dozorkyň. Za krádež slupek z brambor dokázala vězenkyni zbít do krve tak, že nebyla několik dní schopná pohybu. Jinou z nucených obyvatelek koncentračního tábora utopila v nádrži s vodou, kterou měli vězni připravenu k pití. Nevyvarovala se ani krutého trestání hladových dětí, které jistě ještě neměly rozum z toho, jak je nutné se chovat, aby dozorkyni nerozzlobily. Obušek, který neustála nosila při sobě, dodával Irene pocit jistoty a moci nad všemi ostatními, nad lidmi, kteří se do koncentračního tábora dostali většinou jen proto, že se narodili do „nesprávné” rodiny, proto, že patřili ke skupině lidí, kterou Hitler a jeho věrní označili za méněcennou a určenou k likvidaci.
Zatčení a trest
Karma nakonec dohnala i Irene, 15. dubna 1945 ji zatkli britští vojáci. Stejně jako její kolegyně i ona se musela nejprve postarat o pohřbení mrtvých těl, které bylo možné v areálu tábora najít prakticky kdekoliv. Poté už přišel na řadu soud, v němž za účast na válečných zločinech dostala Irene Haschke desetiletý trest. Nakonec ale ve vězení pobyla jen polovinu toho času a po pěti letech se dostala na svobodu. Jakkoliv dlouhý trest ale nemohl vrátit život mrtvým a zmírnit utrpění přeživších…
Zdroje informací:
Wikipedia.de: Irene Haschke
Wikipedia.de: Herta Bothe
Wikipedia.org: The Men’s and Women’s Camps
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
