Jak probíhal den v Osvětimi: Vězni museli na nástup vzít s sebou i mrtvé, nikdo nesměl chybět

Před druhou světovou válkou a během ní provozovali nacisté a jejich spojenci více než 44 000 táborů, ghett a dalších vězeňských zařízení po celém Německu a okupované Evropě. Žilo tam, přibližně, 2,3 milionů lidí. 1,7 nepřežilo. K tomuto číslu je ale nutné připočíst i osoby, které zemřely ihned po příjezdu. Dle historiků zavraždili nacisté 12 milionů lidí. Z rasových, ideologických, politických a „biologických“ důvodů.

Herec August Kowalczyk jako zázrakem přežil útěk z osvětimského pekla: Se svým příběhem pak dobyl svět

Běžný den v Osvětimi

Popis „běžného“ dne vězňů v Osvětimi se vztahuje na ty, kteří byli ponecháni naživu za účelem vykonávání namáhavých nucených prací, a to zejména v letech 1942-1944. Budíček byl mezi čtvrtou a půl pátou ráno. Každý se musel ihned obléct a upravit si místo na spaní, jež se v lepším případě skládalo ze slaměné matrace a deky. Pokud někdo z vězňů místo neupravil precizně, čekalo ho bití.

Pak mohli krátce využít koupelnu a odejít na snídani, což byly dva šálky nahrážky kávy či čaje. Chléb dostávali jen k večeři, a to měli takový hlad, že si ho nikdo na ráno nenechal. Poté je čekal nástup. Řadili se po deseti. Pokud někdo v noci zemřel, i tak musel na ranní nástup: Spoluvězni tam museli dotáhnout jeho tělo. Když byli všichni spočítáni, vydali se vstříc nepředstavitelně náročnému dni.

První osvětimský proces: Osvobozen byl jen jeden jediný lékař, a to díky demenci

Rozdělení do pracovních skupin

Po příchodu na pracoviště se vězni rozdělili do jednotlivých pracovních skupin. To probíhalo za hudebního doprovodu táborového orchestru. Neměl však zpříjemnit vězňům den, nýbrž pomoci důstojníkům v počítání lidí. Každá skupina měla jiné zaměření - stavebnictví, výkopové práce, stavba silnic, zemědělství, práce v továrnách, těžba, přeprava materiálu, vaření a další.

Pracovat se začalo v šest ráno a končilo mezi osmnáctou a devatenáctou hodinou. Záleželo na ročním období. Práce byla důmyslně nastavena tak, aby vězně co nejvíce vyčerpala a dopomohla k jejich likvidaci. Kdo přežil, byl bit i mučen. Někdy za nesmyslné věci, jindy jen tak. V poledne se podávala polévka, v níž mohly plavat brambory, tuřín a další kořenová zelenina. Jíst se muselo rychle, práce nepočkala.

Děsivé svědectví Anny Seeman: V Osvětimi umírali na ošetřovně novorozenci bez péče i dozoru, obětí bylo téměř 7 tisíc

Závěr dne v koncentračním táboře

Když někdo zemřel při zpáteční cestě z pracoviště, museli ho spoluvězni donést do tábora. Kolem devatenácté hodiny začalo sčítání. Pokud něco nesedělo, počítalo se znova a znova. Kdo vznesl námitku, byl zbičován. Vězeň si musel rány počítat sám, pokud se spletl, začalo se znova.

Jak již víme, k večeři byl chléb. K tomu se dával margarín a troška uzeniny nebo sýra. K pití opět náhražka. Do devíti večer měli „čas pro sebe“, to znamená, že si vybírali vši, spravovali oblečení a ošetřovali rány. Po zhasnutí světel měli okamžitě spát, což absolutně nešlo. Boj s parazity pokračoval dál. A další den čekalo stejné peklo...

Fotografie ze smutných míst, kde trpěly miliony nevinných lidí, najdete v galerii.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Osvětim
Allthatsinteresting.com: The Unimaginable Reality of Everday Life At Auschwitz Concentration Camp