Leni Riefenstahl oslavovala ve filmech vzestup Třetí říše: Oči jí otevřelo až válečné běsnění, zastavit ho ale nedokázala

Na deset let měla vystaráno. Třetí říše si její jméno přidala na výplatní pásku. Kromě Triumfu vůle natočila ještě dokument Olympia. Oba snímky glorifikovaly nacistické myšlenky. Po Vůdcově sebevraždě a konci Třetí říše se musela Riefenstahl zodpovídat ze svých činů.

Dojemný příběh muže, který odmítl vzdát hold diktátorovi: August Landmesser bojoval za lásku k židovské dívce

Jak se z Leni Riefenstahl stala režisérka

Helene Bertha Amalie „Leni“ Riefenstahl se narodila 22. srpna 1902. Vyrůstala v Berlíně, studovala balet a nějaký čas cestovala po Evropě jako tanečnice. Po zranění kolena se vrhla na herectví. Po dvacítce se objevila v několika filmech zaměřených na horskou tématiku. Tady ale její cesta neskončila. Její skutečné místo bylo za kamerou. Jako režisérka.

V roce 1932 napsala scénář, ujala se režie a také hlavní role ve snímku Modré světlo, kde hrála horalku, jejíž životní styl místní nechápali. Hitlera film nadchl. Když ho pak Leni po jednom z projevů v rámci propagace nacistické strany požádala o setkání, nadšeně souhlasil. A také slíbil, že až se dostane k moci, bude pro něj točit filmy.

Takový obyčejný den ve Vlčím doupěti: Budíček až v 11 dopoledne a spousta času s oblíbenou fenkou

Od Triumfu vůle po Olympii

Nelhal jí. Krátce poté se stal kancléřem a okamžitě jí dal první zakázku. Zdokumentovat megalomanské shromáždění strany v Norimberku. Vznikl z toho dokument Vítězství víry. S výsledkem ale Leni moc spokojená nebyla, a tak se začala připravovat na Triumf vůle. Za podpory Vůdce a propagandisty Josepha Goebbelse mohla stvořit dílo, v němž se nekladly hranice fantazii ani financím.

Inovativní technika, pohyblivé kamery a teleobjektivy, detailní záběry tváří ve zfanatizovaném davu a „tyčící se“ Hitler. Spolu s elegantními uniformami, svastikami a kamennými orly vypadalo nacistické hnutí jako něco, s čím si není radno zahrávat a co jen tak nezmizí. A přesně takto ho chtěla Leni zvěčnit. Stejně jako se jí v Olympii, dokumentu o Olympijských hrách v Berlíně v roce 1936, podařilo propojit myšlenky nacistické strany s ideami starověkého Řecka. Oba filmy slavily obrovský úspěch nejen v Německu, ale třeba i na festivalu v Benátkách.

Petřínská rozhledna byla postavena za pouhé 4 měsíce. Chybělo málo a z panoramatu Prahy mohla zmizet

Riefenstahl během války a po kapitulaci Německa

Když v roce 1939 vtrhlo Německo do Polska, Leni se okamžitě angažovala jako válečná zpravodajka. Jenže jí nedošlo, že na vlastní oči uvidí zvěrstva války. Prý dokonce psala Hitlerovi, ať běsnění zastaví. Jeho vítěznou jízdu poraženou Varšavou už nicméně točila bez připomínek. Pravdou zůstává, že se od politiky lehce odklonila a ve filmu Nížiny pak použila jako kompars stovky romských mužů z nedalekého koncentračního tábora, kteří pak skončili v Osvětimi.

Po válce Leni zatvrzele tvrdila, že nikdy nebyla oficiální propagandistkou nacistů. Následné čtyři roky strávila ve francouzském táboře pro sympatizanty nacistů. Jelikož nebyla členkou partaje, zprostili ji všech obvinění.

„Mohu litovat, že jsem roku 1934 natočila film Triumf vůle, ale nemohu litovat, že jsem v tu dobu žila. Nikdy jsem z úst nevypustila nic antisemitského ani jsem nevstoupila do strany,“ hájila se Leni v dokumentu The Wonderful, Horrible Life of Leni Riefenstahl. „Takže čím jsem se provinila? Nehodila jsem na nikoho atomovou bombu, nikomu nikdy neublížila,“ dodala.

Když z politických důvodů nemohla točit, věnovala se fotografování. Podvodní scenérie střídala se snímky členů súdánského kmene Núbů. Dožila se 101 let.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Leni Riefenstahl
Allthatsinteresting.com: Leni Riefenstahl, The Controversial Filmmaker Behind The Nazis' Most Notorious Propaganda Films