Facebook
Instagram
Hrdinské činy dvanáctiletého Iqbala Masiha jsou již poněkud pozapomenuty, což je rozhodně špatně. Přestože se narodil v roce 1983 do velmi chudé pákistánské rodiny, nikdy nestavěl na první místo vlastní blaho, ale blaho druhých. A to ho nakonec stálo život.
Pákistánské rodiny byly na počátku osmdesátých let v tak svízelné situaci (a některé ještě stále jsou, neboť tato praktika ještě nevymizela), že kvůli přežití zastavovaly vlastní děti v továrnách. Vysvobodit je z otrocké práce mohli jen tak, že půjčené peníze vrátili. Vše to spíše připomínalo obchod s věcmi než s lidskými dušemi.
Nucené práce od čtyř let
Iqbal musel začít tvrdě pracovat již ve čtyřech letech. Byl zastaven v továrně na koberce. Jeho cena byla 600 rupií (156 Kč). Stejně jako další tisíce dětí byl odsouzený ke stejnému osudu. Pracoval 12 hodin denně, sedm dní v týdnu a v řetězech, aby neutekl. Jeho rodičům se podařilo dát dohromady půjčenou částku za pět let. Jenomže na úrocích se zvětšila téměř o polovinu, a na to neměli prostředky.
Nečekaly na něho tak vůbec dobré vyhlídky. Zotročené děti dostávaly jen trochu jídla a pití. Jen tolik, aby přežily. Když nějaké onemocnělo a nebylo schopné pracovat, muselo čelit brutálnímu bití. A když některý z dětských otroků nemohl pracovat kvůli absolutnímu vyčerpání, musel strávit celý den zamčený v miniaturní skříňce.
Útěk z otroctví
Přestože pákistánská vláda zakázala dětskou práci v roce 1986, k zastavování dětí docházelo a dochází i nadále. Když bylo Iqbalovi deset, rozhodl se změnit svůj život. Už měl po krk bití a každodenní dřiny, za kterou nedostal nikdy zaplaceno. Rozhodl se tak naplánovat útěk. Nehodlal se však z okovů otroctví vymanit jen on sám, chtěl zachránit i ostatní děti.
Jedna věc ale byla jistá. Pokud neuspěje, ocitne se v ohrožení života. Během jednoho pracovního dne tak s několika vrstevníky utekl na nejbližší policejní stanici. Jenomže policisté byli natolik zkorumpováni, že děti odvezli zpět do továrny. Dostali totiž za to tučnou odměnu. Za tento odvážný čin byly potrestány dalším bitím a hladovkou. V této chvíli byl pro ně život peklem bez světla na konci tunelu.
O dva roky později přálo Iqbalovi štěstí. Nešel na policii, ale obrátil se na nevládní organizaci, bojující proti dětské práci. Po shromáždění potřebných dokumentů byl spolu s ostatními dětmi konečně osvobozen.
Nový životní cíl
Jakmile se odvážný chlapec dostal na svobodu, chtěl svůj příběh zveřejnit, aby pomohl dalším tvrdě pracujícím dětem. Dokonce získal podporu OSN. Začal také spolupracovat s dalšími nevládními organizacemi, které mu umožnily vzdělávat starší děti ve školách, aby i ony věděly, co se děje v zemích třetího světa. V roce 1994 byl pozván do USA. Vyhrál také cenu Reebok za lidská práva. Celkově se mu podařilo osvobodit 3000 dětí.
Čím větší pozornosti se jeho přednáškám dostávalo, tím více pákistánských továren muselo přerušit svůj provoz založený na dětské otrocké práci. Jenomže tím se Iqbal stal trnem v oku bývalých majitelů vykořisťovatelských podniků. Když se v dubnu roku 1996 vrátil do Pákistánu, střelil ho do hlavy Mohamed Ashraf, majitel podniku, který se na základě chlapcově intervence ocitl na pokraji krachu.
Přestože byl jeho život tragicky a předčasně ukončen, jeho odkaz žije dál. V roce 2006 vydal autor Andrew Crofts knihu Malý hrdina: Boj jednoho chlapce za svobodu - Příběh Iqbala Masiha. Jeho odhodlání také přesvědčilo mnoho lidí, aby se i nadále angažovali v boji za svobodu druhých. V roce 2014 věnoval indický bojovník za dětská práva Kajláš Satjárthí svou Nobelovu cenu právě Iqbalovi. Boj však ještě není u konce. Podle výzkumu z roku 2020 je k těžké práci nuceno ještě 152 milionů dětí.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Iqbal Masih
Historyofyesterday.com: The Boy Whose Sacrifice Saved 3000 Children From Slavery
