První osvětimský proces: Osvobozen byl jen jeden jediný lékař, a to díky demenci

Než ale mohl soud v rámci prvního osvětimského procesu začít, bylo nutné shromáždit důkazy. V březnu roku 1945 se zřídila Osvětimská komise, neboli Komise pro vyšetřování německo-nacistických zločinů v Osvětimi, v jejímž čele stanul soudce Jan Sehn, jenž jako první provedl inspekci tábora. Později byl zodpovědný za výslechy svědků. Nakonec se přesunul do Krakova, kde se stal předsedou Okresní komise pro vyšetřování německých zločinů.

Děsivé svědectví Anny Seeman: V Osvětimi umírali na ošetřovně novorozenci bez péče i dozoru, obětí bylo téměř 7 tisíc

Osvětimský „personál“ před soudem

První osvětimské procesy postavily před soud podřízené velitele tábora Rudolfa Hösse. Aby byl takový proces vůbec možný, musel se vydat dekret Polského výboru národního obrození ze dne 31.srpna 1944 o trestání fašisticko-nacistických zločinců vinných z vraždy a zneužívání civilistů a válečných zajatců polského národa.

Tento dekret umožňoval trest smrti. Proces se 40 válečnými zločinci, známý jako první osvětimský proces, se konal v Polsku před Nejvyšším národním tribunálem, jenž byl zřízen dalším dekretem, a to ze dne 22. ledna 1946. Tentýž dokument posloužil i pro zřízení prokuratury Nejvyššího národního tribunálu.

Samotný soudní proces se konal od 24. listopadu 1946 do 14. prosince 1947. Soudu předsedal Alfred Eimer. Slyšení se konalo v krakovském Národním muzeu a bylo simultánně tlumočeno do angličtiny, francouzštiny, němčiny a ruštiny. Obviněným byli přiděleni veřejní obhájci. Přítomno bylo také devět znalců. Celkem se shromáždilo několik svazků o 15 000 stranách. Všichni byli obvinění z masových vražd v Osvětimi, což potvrdily výpovědi více než 200 svědků.

Fenolové injekce v Osvětimi: Aplikovaly se přímo do srdce, zvrácený lékař si za každého mrtvého vyryl do zdi čárku

Strach a arogance

Rudolf Höss si byl vědomý toho, že nemá cenu zapírat, vše doznal a čekal jen na rozsudek a trest. Jeho podřízení ale volili pro svou obhajobu pokud jiné přístupy. Obecně tvrdili, že necítí žádnou vinu. Jen málo z nich se přiznalo k bití vězňů. Na druhou stranu všechno svalovali na velitele - jen plnili rozkazy. Byla z toho cítit notná dávka arogance.

„Vytrvale popírali prokázaná fakta, snažili se zmařit výpovědi svědků a zároveň se plazili před tribunálem ve snaze dosáhnout mírnějšího trestu,“ vysvětlil dlouholetý ředitel osvětimského muzea Kazimierz Smoleń. Občas se také snažili svědky přesvědčit o tom, že se k nim vlastně chovali „hezky“.

Fenolové injekce v Osvětimi: Aplikovaly se přímo do srdce, zvrácený lékař si za každého mrtvého vyryl do zdi čárku

Jediný osvobozený byl lékař

Jedinou osvobozenou osobou se stal lékař Hans-Wilhelm Münch, jenž pracoval v hygienickém ústavu Waffen-SS v Osvětimi. Byl obviněn z provádění neetických experimentů. Prý, mimo jiné, podával vězňům injekčně krev infikovanou malárií. Vše popřel a našli se svědci, kteří mu vděčili za život. Osvobozen však nakonec nebyl kvůli nedostatku důkazů, ale kvůli rozvíjející se demenci.

Ze 40 stíhaných bylo tedy odsouzeno 39 osob, popraveno bylo 21 z nich. Dále padaly tresty doživotí a odnětí svobody v délce tří až patnácti let. A jak rozsudky dotyční přijali? Mnohdy s třesoucíma se rukama a potem na tváři. Báli se totiž, že právě na ně dopadne trest smrti.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Auschwitz
Ciekawostkihistoryczne.pl: Pierwszy proces oświęcimski