Irena (53): Můj klidný život skončil, když se ke mně nastěhoval dospělý syn. Udělal si ze mě služku

Téměř pět let jsem si užívala samotu, která mi nesmírně vyhovovala – klidné večery po práci, pohodu u oblíbených seriálů a sklenku vína před usnutím. Žila jsem konečně tak, jak jsem si dlouho přála. Partner mi nescházel. Pak ale jednoho večera zazvonil telefon. Volal mi můj syn Marek. „Mami, rozešel jsem se s přítelkyní. Můžu se na chvíli vrátit domů?“ Samozřejmě jsem ho neodmítla. Jenže jsem netušila, co mě čeká...

Eva (56): Můj třicetiletý syn se choval jako parazit. Bylo to peklo, ale nakonec jsem ho přinutila dospět

Můj klidný život je pryč

V den, kdy se Marek nastěhoval zpět do svého dětského pokoje, přivezl si s sebou snad dvacet tašek plných věcí, oblečení a výkonný herní notebook. Několik z nich dodnes leží v předsíni. Zařekla jsem se, že se jich nedotknu. „Neboj, mami, dlouho tě otravovat nebudu,“ slíbil s úsměvem. Zpočátku mi ho bylo samozřejmě líto, ale má trpělivost se tenčila překvapivě rychle.

Marek na vybalování nemá čas. Dlouhé hodiny tráví hraním her, v kuchyni po sobě nechává špinavé nádobí, po bytě se povalují hromádky jeho oblečení, zapomíná zhasínat a každý den si napouští plnou vanu horké vody – přitom si nepamatuji, že bych ho k takovému plýtvání vedla. Samozřejmě jsem s ním o tom mluvila, nejprve jemně, později zcela otevřeně. Pokaždé slíbil nápravu, ale nic se nezměnilo.

Neuklízel, nevařil, nenakupoval. A hlavně si nehledal nové bydlení. Většinu času navíc pracuje z domova, takže téměř nikam nechodí. Když si po práci sednu k televizi, často slyším komentáře na můj výběr programů: „Ježiš, na takové hlouposti se dá dívat?“ Před Markem prostě není kam utéct. Můj klidný život je pryč.

Markéta (45): Synové mě berou jen jako služku a bankomat. Za roky obětování sklízím jen lhostejnost a drzost

Chová se jako jeho otec

Čím důrazněji po něm něco žádám, tím více to vnímá jako osobní útok. „Tak promiň, že tu vůbec dýchám!“ vykřikl na mě nedávno, když jsem ho žádala, aby si odnesl talíř do myčky. Tuhle větu jsem tolikrát slýchala od jeho otce! Teď se historie opakuje, jen roli bezohledného partnera převzal můj vlastní syn.

Dcera mi do telefonu radila: „Mami, prostě mu stanov termín. Vždyť je mu třicet pět, není malý kluk.“ Jenže já jsem to zatím nedokázala. Jsem naštvaná, ale zároveň jsem matka, která chce svému synovi pomoci, aby se po bolestném rozchodu znovu postavil na nohy. Něco o tom vím…

Daniel (55): Naštvaně sleduji svého syna, který neumí vydělat peníze. Chce jen pohodlný život

Měla bych mu dát jasné ultimátum

A tak zase sedím v kuchyni, poslouchám rádio a luštím sudoku, protože obývací pokoj s televizí je obsazený. Čekám, že se za chvíli zpoza dveří ozve: „Mami, nemáme něco k jídlu?“ Jistěže máme, nakoupila jsem a navařila, ale nechci být jeho služkou. Navíc jsem od Marka neviděla ani korunu, přestože vydělává víc než já. Vždy se jen na něco vymluví, nebo si postěžuje, že po něm chce peníze bývalá partnerka, které prý něco dluží.

Jak donutit dospělého muže, aby se konečně začal chovat dospěle? Vím, že existuje jen jedna cesta – dát mu jasné ultimátum, do kdy si musí najít vlastní bydlení. Jenže se mi nedaří sebrat odvahu. Bojím se, že bych ho tím navždy ztratila. Kdo jiný by mu měl pomoci, když ne jeho vlastní matka?

Jana (58): Syn se snachou přišli o byt a nastěhovali se ke mně. Nečekala jsem, že se mě pokusí vyštvat z domu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].