Božena (65): Letos na Vánoce budu zase sama. Tentokrát si je ale užiji a smutnit nebudu

Vím o sobě, že se ráda lituju, a když na to přijde, ve smutku se doslova utápím. A právě proto jsem si řekla, že letošní Vánoce to bude jinak, a aby se mi povedlo užít si je bez slz, hezky jsem si je bod po bodu naplánovala.

Zuzka (31): Měla jsem strach ze samoty. První rande po rozchodu mě ale přesvědčilo, že být single je nejlepší volba

Zase budu sama

„Tak je to tu zas,“ zabručela jsem si sama pro sebe, když začal advent. V pětašedesáti už člověk neslaví tak nadšeně jako dřív, ale být sama… hm, to se mi taky moc nezamlouvá. Jenže můj syn má svoji rodinu a je daleko, až za velkou louží, a mně nezbývá než to přijmout.

Ano, mohla jsem možná za ním zaletět, ale po zkušenosti před několika lety, kdy jsem jeho americké manželce nebyla moc po chuti, jsem to neudělala. Ani letos, ani loni a ani ten rok předtím. Mladí jsou dneska spokojeni, když se se mnou zkontaktují přes moderní technologie. „Mami, to je jako bys byla s námi!“ tvrdí syn – a jen já vím, že to cítím jinak. On možná ne, ale já ano. „Boženo, nedělej z toho vědu,“ napomenula jsem samu sebe a rozhodla se, že zkrátka smutnit jako minulé roky, nebudu.

Hana (65): Snacha ničí vnoučatům zdraví. Je příliš líná, aby jim uvařila domácí jídlo

Předvánoční plány

Především jsem si řekla, že si sepíšu seznam věcí, které udělám, abych letošní Vánoce sama unesla. Nechtěla jsem žádné smutné vzpomínky ani zoufalé čekání na telefon. „Boženo, ty to zvládneš,“ povzbuzovala jsem se a hryzala konec obyčejné tužky jako malá holka.

Zaprvé: Žádné velké pečení. Jen pár lineckých sušenek, aby můj byt trochu zavoněl, ale ne tolik, aby mi připomněl, že je nemám komu dát. Když jsem pak vykrajovala kolečka, mumlala jsem si: „Nemusí to být dokonalé, vždyť to budu jíst jen já.“ Ale dokonalé to bylo, protože co kdyby přišla návštěva?

A pak za druhé: Stromeček. A tentokrát jsem si řekla, že žádnou umělotinu – dokonce mám nějakou hrůzu ještě schovanou od minula. Šup! „Koupíš si pořádný stromeček a krásně si ho nazdobíš. Sobě pro radost!“ poručila jsem si a hezky si to zapsala.

Marta (37): Dneska mě v práci šokovala kolegyně. S přípravami na Vánoce je už hotová

Žádný shon, žádný spěch

Když jsem pak vyrazila do ulic, sledovala jsem lidi, jak spěchají s naditými taškami a nervozita je žene kupředu. A poprvé jsem si uvědomila, že se mě jejich shon netýká, ani mi jich není líto. Cítila jsem naopak zvláštní klid. „No, Boženo,“ pomyslela jsem si, „možná to, že budu sama se sebou, nebude zas tak špatné.“

Naplánovala jsem si vánoční filmy, staré české pohádky, procházku kolem náměstí a možná zajdu i na trhy. Všechno v klidu. A mám i něco pod stromeček, dárek pro Boženu. A až mi zavolá ta moje americká rodina, budu ta nejveselejší a nejbáječnější babička pod sluncem. A pořídím si na naši video schůzku santovou čepičku!

Karolína (38): Nejlepší kamarádka se na roky odmlčela. Nedávno jsem se dozvěděla proč

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].