Kamil (49): Trpce vzpomínám na den, kdy jsem hledal vánoční dárky. Našel jsem víc, než jsem chtěl

Dodnes nemám rád překvapení. Asi to vychází z mého dětství, kdy jsem způsobil svým rodičům perné chvíle a svému bratrovi nečekané životní rozuzlení.

Adam (47): Manželka už mi leze na nervy. Každý den mi cpe cukroví, které zbylo od Vánoc

Moji rodiče neměli žádnou fantazii

Byl jsem zvědavý a hned, jak jsem zjistil, že dárky nenosí Ježíšek, ale kupují je rodiče, situaci jsem se přizpůsobil. Možná ze zvědavosti, možná ze sportu jsem každý rok hledal skrýše a našel jsem většinou vše, co mi rodiče koupili. Potom jsem hrál pod vánočním stromkem překvapeného. Každý rok jsem tipoval, co bude v zabaleném dárku.

Abych pociťoval alespoň nějaké vzrušení a rodiče si mohli myslet, že jsem překvapený. Kdyby tušili, že jsem dárky objevil, opatrně rozbalil a znovu zabalil, asi by nevěřili vlastním uším. Naštěstí v dobách mého dětství se dárky balily tak, že dárek byl obalen balicím papírem a balíček byl ovázán mašlí. A aby se mašle dala opakovaně použít, nebyla uvázána na uzel, ale jen na mašli.

Elen (34): Pořídila jsem vánoční dárek v bazaru. Starožitný přívěsek v sobě ale skrýval neuvěřitelnou minulost

Rozhodující rok byl startem rodinné tragédie

Můj bratr Eduard byl jiný. Nikdy se mnou dárky hledat nešel a nikdy neměl potřebu vědět, co dostane od Ježíška. Eduard je o čtyři roky starší než já a má naprosto jinou povahu. Když mi bylo čtrnáct, tak jsem jako každý podzim systematicky prolézal veškeré skrýše. Zdálo se mi, že rodiče museli vymyslet nová místa, jelikož jsem nalezl jen dva dárky.

A proto jsem začal prozkoumávat místa v bytě, kam jsem nikdy nelezl. Vždy jsem si počkal, až rodiče odešli na nákup nebo na návštěvu k sousedům a pustil jsem se do své bojové hry. Hledal jsem pečlivě. Ze zoufalství jsem vlezl i k rodičům do ložnice a tam prolézal i šuplíky v komodě. V nočním stolku na dně zásuvky jsem našel divné desky s nápisem Eduard.

Emílie (33): Vánoce mi už v dětství znechutily nevhodné dárky. Od té doby nechápu, jak tyhle svátky může mít někdo rád

Dnes bych si za své chování nafackoval

Otevřel jsem desky a četl. Zjistil jsem, že můj starší bratr Eduard je adoptovaný. Vůbec jsem nepostřehl, že se rodiče vrátili z nákupu a načapali mě, jak jsem seděl na zemi a hleděl do papírů. Strhlo se peklo. Já dostal vynadáno a rodiče museli s pravdou ven dříve, než plánovali. Chtěli informace sdělit bratrovi až po Vánocích.

„Edo, když ti byl jeden rok, přišel jsi k nám. Do naší rodiny a milujeme tě z celého srdce,“ započala monolog maminka. Následovaly smutné měsíce, kdy Eduard nesl původ těžce a dost pil. Kvůli tomu přestal chodit do školy a musel si o rok posunout maturitu. Já byl strachy bez sebe, aby to můj brácha ustál. Dnes už je zase vše v pořádku, ale moje zvědavost pořádně zamíchala plány mých rodičů i stabilitou naší rodiny.

Lída (43): Babičku na Vánoce nikdo nechce, protože je nesnesitelná. Dozvěděla se, že o ní nestojíme a udělala scénu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].