Teodor (27): Celá rodina se mi směje, že jsem věčný student. Jen já vím, kde je pravda

Ve třetím ročníku střední školy jsem začal chodit s Ditou. Zamiloval jsem se jako blázen. První holka. První vášeň. Kvůli Ditě jsem málem nešel studovat vysokou školu. Chtěl jsem být s ní.

Valentýna (26): Přítel mě nechal doma a šel slavit s kamarádkou. Došlo mi, že pro něj nejsem důležitá

Žil jsem v tom, že jsme stabilní pár

Dita pro mě byla vším. Ona studovat vysokou školu nechtěla, a já kvůli ní chtěl zahodit svoje ambice stát se architektem. Rodiče mi neustále promlouvali do duše. Dokonce pozvali na návštěvu i Ditu a prosili ji, aby mě neodrazovala od studia. Rodiče netušili, že Dita byla ta, která mě naopak přemlouvala, abych studovat šel.

Nakonec mě motivovala jediná věta mojí přítelkyně: „Teo, neblbni. Já budu pracovat. Ty budeš studovat. Existují telefony a o víkendu budeme spolu. A pak nám vymyslíš dům a necháme si ho postavit. Pro nás. Naše hnízdečko.“ Oba jsme odmaturovali a já nastoupil do Prahy na vysokou školu.

Anita (35): Po třech rozchodech jsem zničená a bojím se někoho milovat

Rozchod mě srazil na kolena

Od rána do večera jsem se věnoval studiu. Nevybral jsem si jednoduchou školu. Víkendy patřily mě a Ditě. Jenže asi náš společný život nebyl takový, jaký si Dita představovala. Naše odloučení trvalo celkem jeden semestr. V lednu, když jsem měl zkouškové období, se se mnou Dita rozešla. Byl jsem z toho naprosto zdrcený.

Nemohl jsem se vůbec soustředit na studium. Zhroutil jsem se. Musel jsem studium přerušit a odjel jsem na půl roku do Anglie. Tam jsem doplňoval zboží do regálů a učil se anglicky. Když jsem cítil, že jsem z nejhoršího venku, vrátil jsem se domů. Léto uteklo a já znovu nastoupil do prvního ročníku. A najednou to šlo. Končil jsem čtvrtý semestr a všechny zkoušky zvládnul na první pokus.

Majka (34): Můj pes překáží nové lásce a já nevím, jak se mám rozhodnout

Rodina se mi směje, že jsem věčný student

Ve čtvrtém ročníku se mi stalo to samé. Opět se se mnou rozešla přítelkyně a já ve škole selhal. Opět jsem se uzavřel do sebe a nebyl jsem schopen fungovat. K nelibosti rodičů jsem přerušil studium a odjel do Španělska, abych utekl z prostředí, kde jsem cítil stres. V současné době mi je dvacet sedm let a jsem konečně v posledním ročníku.

Rodina mou trnitou cestu za vzděláním nechápe. Při každé rodinné oslavě musím poslouchat nemístné poznámky, že jsem věčný student. Jako bych si za svá přerušení mohl sám. Jako bych byl hlupák, který školu studoval s odřenýma ušima. Holt moji rodiče nejsou empatičtí. Já doufám, že příští moje přítelkyně bude i ta poslední. Další rozchod bych už asi nezvládnul. Jsem citlivá duše a dnešní povrchní doba mi nedělá dobře.

Bára (25): Přítel je velký chatař a já nemůžu víkendy na venkově vystát. Nepohodlí ještě umocňují místní opilci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].