
Valentýna se těšila na prestižní gala večer, ale partner ji nemile překvapil. Jako doprovod si vybral nejlepší kamarádku, se kterou sdílí vášeň pro sport. Valentýna tak v přímém přenosu sledovala, jak její přítel přebírá cenu a v sále se objímá s jinou ženou...
Michal, muž, se kterým jsem začala chodit, je velkým sportovcem. Asi nikdy jsem se v životě nesetkala s někým, pro koho by sport znamenal tolik, co pro něj.
Atletika je pro něj nejdůležitější
Michal je profesionální sportovec, který se živí atletikou. Účastnil se desítek českých i zahraničních soutěží a na kontě má mnoho významných výher, cen a ocenění. V některé své disciplíně držel i rekord a jeho snem bylo vždy dostat se na olympiádu. To se mu bohužel nepodařilo, i tak na sebe může být pyšný.
Náš vztah byl vcelku pohodový a ideální. Já jsem ho podporovala v jeho sportu a on mě v mojí práci. Vždy jsem ho vyzvedla po tréninku a připravila mu kaloricky vyváženou večeři, a on za to respektoval a plnil všechny mé touhy a potřeby. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že jsem byla první ženou mimo sport, se kterou chodil. Všechny jeho expartnerky byly také atletky, ideálně dělaly i stejné disciplíny, nebo alespoň podobné, a já byla první a jediná, která nijak nesportovala a neměla k atletice blízko. Cítila jsem se kvůli tomu trochu nepříjemně, ale snažila jsem se si z toho nic nedělat.
Má velmi blízký vztah se svou kamarádkou
Největší vrásku na čele mi dělala Michalova kolegyně a nejlepší kamarádka Klára. Vždy mi tvrdil, že s Klárou nikdy nic neměl, že jsou jen velmi blízcí přátelé, ale já měla trochu problém tomu věřit. Trávili spolu spoustu času, jezdili na soustředění, každý den si psali a volali… prý kvůli sportu.
„Když máš společnou vášeň a vyrůstáš v jednom klubu a děláš jeden a ten samý sport, sblíží tě to,“ vysvětloval mi pokaždé, když jsem pochybovala, „máme se rádi, ale jinak. Je jako moje rodina… sdílím s ní tu nejdůležitější věc, kterou v životě mám.“
„A tou je sport,“ povzdechla jsem si a došlo mi, že se s tím prostě musím smířit. Jednoho dne pak byl Michal nominován na důležitou cenu ve svém atletickém odvětví. Byl z toho neskutečně šťastný, hned volal Kláře a společně se radovali. Žil tím dalších několik týdnů, každý den o ceně mluvil.
Těšila jsem se na hezký večer
„Doufám, že vyhraju… byl by to ten nejdůležitější moment v mém životě,“ popisoval mi své pocity s rozzářenýma očima, „vždy vystrojí takovou akci, gala večer pro všechny nominované a jejich partnery… všichni mají obleky a róby… představuju si, jak si jdu na pódium pro tu cenu, jak mi všichni tleskají… je to nádhera.“
Gala večer se tak pomalu blížil a já jsem začínala chytat jeho nadšenou náladu taky. Těšila jsem se, až si koupím nové šaty, až hrdě půjdu po jeho boku mezi ostatními sportovci, až se mnou pochlubí na veřejnosti… jednoho večera mě tak napadlo, že s ním musím probrat, co si vezmu na sebe.
„Michale, přemýšlela jsem… koupím si na ten gala večer nové šaty,“ začala jsem jednou u večeře, „jaké bych si měla koupit, abych zazářila, ale moc nevyčnívala? Co myslíš?“
Neměl v plánu mě vzít s sebou
Michal na mě zvedl hlavu a já viděla, jak má napjatý výraz.
„Valentýno, víš… já jsem si nemyslel, že půjdeš se mnou,“ začal opatrně a mně spadla brada, „je to sportovní event a tak jsem si myslel, že vezmu Klárku. Přeci jen, ona zná ty další lidi a užije si to víc, než ty…“
„Ale já jsem tvoje partnerka, chci být u takhle důležitého momentu,“ hlesla jsem zklamaně a cítila, jak se mi do očí ženou slzy.
„Já vím, chápu to, ale… Klárka je se mnou v atletice celý život. Od mých úspěchů až po moje neúspěchy… chtěl bych, aby u tohohle momentu byla se mnou,“ řekl opatrně, ale rázně, až mě píchlo u srdce.
Došlo mi, že nevyhraji
A tak o pár dní později vyrazil na gala večer se svou nejlepší kamarádkou. Vyzvedl ji doma a vzal ji do společnosti jako svou partnerku, zatímco já seděla doma. Celý večer jsem sledovala na notebooku online, zachumlaná v dece a se slzami v očích. Sledovala jsem, jak vedle mého přítele sedí cizí žena, jak se spolu smějí, jak jí nabízí rámě, jak ji představuje ostatním.
Všichni si určitě museli myslet, že je to jeho přítelkyně, vypadali jako dokonalý pár… a když Michal cenu opravdu vyhrál, skočila mu kolem krku a objala ho. Byla jsem si jistá, že to je přesně myšlenka všech. Nikoho by nenapadlo, že na něj doma čeká jeho pravá, utrápená přítelkyně, před kterou dal přednost sportu. Ale otevřelo mi to oči. Došlo mi, že u něj nikdy nebudu na prvním, nejspíš ani na druhým místě. A nechtěla jsem se dál trápit...
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




